Věděli jste, že devět z deseti milovníků pokojových rostlin nechtěně zabíjí své zelené svěřence jedinou malou chybou? Na první pohled byste řekli, že jde o něco banálního. Mě ale nedávno samotná zkušenost překvapila — a sousedka se smála, že jsem to vážně neřešil dřív. Takže pokud vám doma chřadne monstera nebo fíkus, nevylučuju, že je to právě kvůli tomuhle.
Tušíte hlavní problém? Není to hnojivo ani světlo.
Za víc než deset let s pokojovkami jsem si prošel fází nekonečného sledování Instagramu. Každý druhý „plantfluencer“ vám bude tvrdit: správné světlo, výběr substrátu, ta správná hnojiva z Hornbachu — znáte to. Jenže realita v českých bytech často vypadá trochu jinak.
v naší skupině na Facebooku se pořád protáčelo jedno téma — „Zalévání“. Zní to triviálně, viďte? No, ve skutečnosti právě s vodou Češi nejčastěji hazardují. A nevím, možná mi dáte zapravdu.
Hlavní chyba? Zbytečně moc vody. Ale proč vlastně?
Většina lidí zalévá pokojovky podle kalendáře — jednou týdně, hotovo. Ale co když to vlastně vůbec nechce vaše rostlina, ale spíš vaše svědomí? zapomínáme sledovat půdu, listy a celkový stav. Moje teta ze Zdic má v bytě prastarou šefleru, kterou zalévá, jen když si vzpomene — a vydržela s ní už deset let.
- Nejčastější symptom: žloutnoucí, opadávající listy (ne hned hnědé fleky, to už je skoro konečná).
- Půda pod horní vrstvou je pořád mokrá nebo dokonce zatuchlá — sáhněte si do květináče
- Objeví se mušky. Zní to banálně, ale v našem čtyřdomku na Smíchově je za to občas mela.
Rychlý test — potřebuje vaše kytka opravdu vodu?
Jedna kolegyně ze Severní Moravy mi poslala svůj trik: místo zalévání podle nálady prostě strčíte dřevěnou špejli (nebo prst, jestli máte nervy) asi 3–4 cm hluboko do hlíny. Pokud je špejle suchá, klidně zalijte. Pokud je vlhká – nechte být. Funguje na drtivou většinu kytic!
Na jaře jsem si pořídil chytrý vlhkoměr (prodává třeba Plantarium nebo i OBI) a musím říct — moje pokojovky začaly konečně růst, ne přežívat. Samozřejmě, ne každý má na to čas, takže stará dobrá špejle nebo obyčejný dotek stále vede.
Extra tipy, co dělat jinak
- Květináč by měl mít vždy díru — bez drenáže je to jako pít kafe bez hrnku. No znáte to.
- Přes zimu dávám vodu polovičně méně, obvykle (kromě tropických druhů)
- Rostliny blíž k topení nebo oknu vysychají rychleji, takže tam to fakt chce koukat častěji. Ale ne podle tabulky — spíš zkusit a upravit
A co dál? Každý to má jinak, ale…
No jo, možná oponujete — vaše babička na Vysočině prý zalévala každý den a všechno ji rostlo. Ale možná měla jen šťastnou ruku, možná vlhčí byt, možná ten správný substrát. Všechno souvisí se vším, jak říkal starý soused z Kladna.
V podstatě jde ale o to, že méně je často víc. Zelené listy nejsou záruka zdravé rostliny. A když si nejste jistí, klidně kytku pár dní nechte „na suchu“. Většina druhů z toho benefitovat bude. No, aspoň podle mojí zkušenosti…
Jak na to prakticky zítra ráno?
- Jděte ke každé rostlině, zasuňte prst nebo špejli do půdy
- Pohlaďte listy, prohlédněte květináč — není plesnivé, není houbové?
- Zalévejte fakt jen ty, co jsou doopravdy suché pod povrchem
- Na jaře uberte vodu, v létě občas přilejte navíc (ale s rozumem!)
A jestli se vám něco nezdá, klidně to napište do komentářů. V našem kytkovém světě stejně každý tápe — no vy rozumíte, dokonalost tady nehrozí.
Vlastně mě zajímá, jaký největší „fail“ jste při zalévání zažili vy. Podělíte se?
