Minulý týden jsem seděla v kavárně v Karlíně a slyšela tu debatu u vedlejšího stolu—jeden z těch populárních „zlepšováků“ ve světě well-beingu je prý úplný must-have. Až na to, že podle expertů, tahle vychytávka člověku ve skutečnosti spíš komplikuje život. Možná ho taky znáte, možná už leží někde na vašem nočním stolku… nebo aspoň v appce na vašem mobilu.
o čem že mluvím? O večerních záznamech nálady—různých mood tracking denících, aplikacích i papírových motivačních blocích, které slibují lepší psychické zdraví za pár minut denně. Čtěte dál, proč se právě tenhle nástroj dostává pod palbu a kdy vám může spíš přitížit než pomoct.
Co jsou mood trackery a proč je teď „každý“ používá?
V posledních dvou letech se v Česku rozjel boom sledování vlastního duševního stavu. Nejen ve formě papírových zápisníků—Aplikaci Daylio stáhly statisíce lidí, podobně i české Moodic nebo různé importované kalendáře emocí. Ve skupinách na Facebooku tomu fandí hlavně mladší ročníky, rodiče to doporučují dětem, psychologové někdy také.
Zní to moderně a lákavě. Mít kontrolu nad svým duševním stavem, mít „data“ o sobě, najít nové vzorce a změnit svůj životní styl—kdo by do toho nešel? Jenže právě tady začínají potíže…
Expertka varuje: „Sledování nálady může vést k úzkosti“
Brněnská psycholožka Pavla S. mi nedávno v e-mailu psala—sama má zkušenost s klienty, kteří se na sledování nálady doslova „zasekli“. Podle ní totiž hrozí několik rizik:
- Příliš časté zaznamenávání pocitů může zesilovat sebekritiku—každý špatný den najednou vypadá jako velké selhání.
- „Já přece musím být lepší,“ říká si mozek, když už je plný barevných grafů a nálepek.
- Obsese řády a čísly sama o sobě náladu nezlepší—naopak, někdy začne člověk řešit emoce až příliš.
A není to jen její názor—v britském časopise Journal of Mental Health letos psali, že pravidelné mood tracking bez správného vedení může posilovat negativní zaměření na sebe. Krátce: méně svobody, víc stresu. Vlastně… přesně opačný efekt, než si slibujeme.
Kdo by měl mood trackery raději vynechat?
Nechci tvrdit, že mood tracking je zlo—některým (hlavně při skutečné psychické terapii) může dávat smysl. Ale pokud jste:
- Chronický perfekcionista (znám to, už jsem taky byla)
- Míváte sklony ke srovnávání se s ostatními
- Vadí vám nepředvídatelnost a každá „chyba“ vás nutí vracet se ke starým zápiskům…
…Možná zvažte, jestli vám tenhle nástroj opravdu něco dává. Můj kolega i spolužačka z gymplu se po pár měsících mood trackingu radši vrátili ke klasickému ventilu—procházka, načmáraná poznámka, kafe s kamarády.
Alternativy zdravější pro hlavu (můj výběr)
- Krátká procházka: Ano, i za rohem v Nuslích má člověk čas popřemýšlet a vytřídit si hlavu. Říká to i můj soused —lepší než deset grafů.
- Spontánní zápisk podle nálady: Není potřeba se nutit. Klidně jednou týdně, bez tabulek a nálepek.
- Čas offline: Vyzkoušejte „den bez zápisků“. V našem chatu to funguje už třem lidem z pěti.
Určitě neplatí, že všem mood trackery škodí. Jen… podle mé zkušenosti není chyba dát prostor i jiným, volnějším cestám.
Závěr? Nechte kontrolu částečně být.
Je úplně normální chtít mít přehled o vlastních emocích, ale stejně normální je se někdy „vykašlat“ na sledování a prostě jen žít den za dnem. Třeba si časem najdete vlastní cestu. A nebo se k mood trackeru zase vrátíte — kdo ví, třeba to bude za rok lepší.
Vlastně… to je asi vše, co jsem k tomu chtěla říct. Jaké jsou vaše zkušenosti? Podělte se v komentářích nebo v práci s kolegy — je dost možné, že vaše zkušenost někomu pomůže nebo nabídne jiný pohled. Každý jsme trochu jiný, a to je vlastně hodně fajn.
