Věděli jste, že pokojové rostliny, které zaléváme tak nějak z povinnosti – nebo protože „to je teď trendy“ – můžou být ve skutečnosti hrozbou, pokud doma pobíhají batolata? Docela nedávno mi kolega v práci vyprávěl, jak jeho roční dcerka ochutnala lístek potosu. Naštěstí to dobře dopadlo, ale pár minut prý opravdu nevěděl, jestli má volat záchranku… To všechno mě přimělo konečně si udělat pořádný seznam, čemu se s malými dětmi raději vyhnout.
Proč právě pokojové rostliny?
Není to tím, že bychom doma pěstovali nějaké amazonské jedovaté liány (nebo jo?), ale běžné rostliny ze zahradnictví v Česku dokážou pěkně potrápit. Moje máma mi vždycky říkala, ať si dávám bacha na kaktusy – ale o Dieffenbachii, kterou jsem dostala ke třicetinám, neměla tušení. Teď už vím, že bych ji dítěti na dosah určitě nedala, i když možná přeháním…
Které rostliny opravdu zavřít za sklo?
- Dieffenbachia – Líbil se mi její exotický vzhled. Jenže její šťáva obsahuje látky, které mohou způsobit otok hrtanu a potíže s dýcháním. Děti mají ruce v puse pořád – riziko prostě je.
- Filodendron – Nenáročný mazlík, ale jeho listy i stonek jsou pro děti dráždivé. Můj soused tvrdí, že se mu po filodendronu kdysi začervenaly ruce – nevím, těžko říct, ale asi bych to s batoletem netestovala.
- Potos (Scindapsus) – Vypadá neškodně, možná až nudně, ale způsobuje podráždění úst, slinění a bolesti břicha.
- Oleandr – Pokud ho máte na terase: jeho listy a květy jsou jedovaté. Ve školce u nás ve Smíchově je mají jen za plotem. Asi ví proč.
- Lilie – Tohle mě překvapilo až nedávno, když jsem četla v chatu pro rodiče. Lilie může způsobit selhání ledvin, hlavně u koček – ale ani pro děti to není sranda.
- Narcis – Cibulky jsou hezké v květináči, ale pro zvědavé ruce sakra nebezpečné.
Jak poznáte první příznaky otravy?
Tohle je zóna strachu každého rodiče. Symptomy často vypadají nenápadně: podráždění v ústech, červené fleky, bolesti břicha nebo prostě neklidné dítě, které najednou začne hodně slinit. Moje kamarádka říká, že ji napadlo něco podezřelého až ve chvíli, kdy si holčička mačkala pusinku a plakala.
Většinou stačí rychle vypláchnout ústa, ale raději to konzultujte s Toxikologickým informačním střediskem (v Praze: 224 919 293, číslo mám uložené – možná trochu paranoik, ale raději víc než míň…)
Co dělat, abyste byli v klidu?
- Přestěhujte rizikové květiny výš, než na ně dítě dosáhne. To je základ, i když vám to trochu naruší stylový interiér – zvyknout si na „holé parapety“ není těžké, když jde o bezpečí.
- Pořiďte zábrany na květináče. V IKEA jsem nedávno viděla ochranné stojany — není to tak drahé, jak byste čekali.
- Vysvětlujte, ukazujte, opakujte. I když si dítě stejně půjde prosadit svou, vytrvalé „tohle se nekouše“ časem zabere. Snad.
- Raději vybírejte netoxické druhy – zelenec, africká fialka, sukulenty (ne všechny), peperomie… na výběr je dost.
- Najděte si černou listinu jedovatých rostlin v češtině. Pokud chcete mít jistotu, na webu České mykologické společnosti nebo v chatu #rookiestotti na Facebooku někdo čas od času sdílí aktualizované seznamy.
Můj závěr: Nenechte se zbytečně stresovat, ale buďte připravení
nejde o vyvolávání paniky každý den – většina otravy doma skutečně není běžná. Ale pár základních opatření může vašemu klidu výrazně pomoct. sama mám teď všechny dieffenbachie v kanceláři (aspoň tam na ně nikdo nesahá…). Pokud máte podobnou zkušenost, napište do komentáře, jak jste ji řešili. Sdílení tipů mezi rodiči je, upřímně, často víc než googlení…
V každém případě: raději jeden květináč míň, než zbytečnou návštěvu pohotovosti. Vlastně… no, vy rozumíte.
