Na jaře jsem si všiml, že něco v českých zahradách mění barvu – doslova. Místo dokonale zelené trávy najednou v parcích i u domů roste… mech. Samozřejmě, vždycky tu nějaký byl, většinou nás spíš štval – mamka pořád hubovala, když se objevil v trávníku. Ale poslední rok ho naopak spousta lidí začala chtít cíleně. Proč se Češi hromadně loučí s klasikou a dávají svým zahrádkám měkký polštář místo golfového green?
Už žádné sobotní otroctví sekačky
Klasický český trávník je krásný, jenže – přiznejme si to – žere čas, peníze, i nervy. Soused si minulý měsíc koupil nový benzinový traktor, ve snaze dohnat vzorný pažit. Výsledek? Celá sobota pryč, záda bolí a pořád někde žlutá skvrna.
Mech je tiše nenáročný. Neroste tak rychle, nevyžaduje hnojiva, ani pravidelné kropení. No a navíc: vůbec mu nevadí stín! Mně osobně uklidňuje i to jemné pružení, když po něm ráno jdu bosky – a to se o trávě (hlavně po vederu) říct nedá.
Ekologie, klid a trocha rebelie
Nedávno jsem v našem chatu o zahradách narazil na debatu: „Proč cpeme do trávníku tolik postřiků a zbytečné vody, když je rok sucha za rokem?“ Lidé si začali všímat, že evropský trend ekologických zahrad do Česka dorazil trochu později, ale velmi rychle se šíří.
Mech je ultra šetrný. Filtruje déšť, zadržuje vlhkost, vytváří mikroklima a – což je podle mě klíčové – na rozdíl od trávy nemusíte krmit jeho žízeň drahou pitnou vodou. Kamarád z Brna říká, že je to „ideální městský kompromis“: zeleň, čistý vzduch, minimum práce. A ptáci i ježci to prý milují, protože se v mechu líp hledá hmyz.
Nejen stará chalupa – mech je i design
Když jsem poprvé viděl malou zahradu s mechovým kobercem ve Vršovicích, byla to vizuální bomba. Už to není jen symbol stinného lesa na Šumavě – mech je dnes součást moderních zahradních projektů, často ve spojení s kameny, dřevem nebo japonskými prvky. Architektka, se kterou jsme tohle téma nedávno probírali u kafe na Náplavce, říkala, že v Praze roste poptávka po „klidných oázách“, kde nehučí sekačka, ale šumí vítr a zpívá kosa.
A jestli čekáte, že to funguje jen ve stínu a na severu, překvapení: existuje několik druhů mechu, které zvládnou i polostín nebo slunce. Stačí (většinou) nechat půdu trochu kyselejší – ale, no, ne vždy všechno vyjde podle učebnic…
Co skutečně potřebujete vědět, než vyměníte trávu za mech
- Netrhejte žluté trsy v lese – sbírání mechu v přírodě je v ČR zakázané. Zkuste zahradnictví nebo mechy z vlastní zahrady „přesadit“ a rozmnožit.
- Příprava půdy – mech má rád vláhu a kyselou zem. Pomůže zalévat dešťovkou, případně opatrně dosypat rašelinu. Nejlépe roste tam, kde vám předtím tráva nešla.
- Údržba? Hlavně ne přepečlivost – nepřehnojovat, nestříhat – jen občas vytrhnout plevel a zamést spadané listí. Vlastně čím méně děláte, tím líp (vážně – v tomhle je ideálním přístupem „nechat být“).
- Vydržet první rok – větší plochy se zapojují pomaleji. Chce to trpělivost. A možná trochu štěstí – i když to nemusí fungovat úplně všude…
Takže – je mech pro každého?
Pokud toužíte po trávníku jako z katalogu, kde se hraje petanque a děti kopou balon, asi budete ještě chvíli váhat. Ale jestli vás už nebaví „zahradní drezura“ a chcete prostor, který je měkký, přírodní, vlastně lehce punkový – zkuste mech pustit k sobě domů, třeba začít malým pláckem u plotu.
Já osobně dávám mechu velké šance. Možná proto, že v dnešní uspěchané době je někdy fajn na chvíli prostě vypnout, nechat věci růst samy. Všechny návody stejně nikdy nebudou dokonalé – a v tom je právě ten klid, co české zahrady podle mě potřebují…
Váš názor? Máte už doma kousek „tiché revoluce“, nebo je pro vás mech pořád jen otrava ze stínu? Napište do komentářů, nebo fotku vašeho zeleného experimentu sdílejte v našem chatu. A jestli jste právě teď zaváhali – jděte se projít bosi po dešti, třeba potkáte inspiraci pod nohama.
