Možná už jste někdy stáli v supermarketu před regálem plným zahradního nářadí za pár korun. Dřevěné rukojeti, líbivý design, cedulka „sleva!“ a v hlavě ten vtíravý pocit – proč platit víc, když tady je to tak výhodné? Přeháním? Ani moc ne. Nedávno jsme to řešili s kolegou – ten za rok kupoval už třetí lopatku. Vážně se vyplatí sáhnout po nejlevnějším kousku jen proto, že je zrovna po výplatě?
Proč je levné nářadí většinou drahá volba
Na první pohled super kauf — akční cena, paráda. Jenže zkušenost mě naučila jednu věc: když šetříte na zahradním nářadí, šetříte hlavně na sobě. Plastová násada? Za tři týdny praskla. Secí strojek, co od pohledu nesedí v ruce? Po prvním pokusu putoval do kontejneru.
Nářadí z marketu totiž často:
- vydrží sotva jednu sezonu (někdy ani to ne)
- má nekvalitní spoje – u nás v Mariánkách jsme lámali motyky už i rukou
- špatně se drží, protože ergonomie? Jen marketingový pojem
- v některých případech může být i nebezpečné – ostré hrany, nepevné kovové části
Podle mého většina sousedů stejně nakonec skončí u nákupu „druhá runda“ — nové nářadí místo rozbitého.
Jak poznat dobré nářadí? Nehleďte jen na cenu
Kolikrát už jsem slyšel v našem zahrádkářském chatu: „Proč bych měl dávat tolik za rýč, vždyť je to kus železa?“ No, zkusili jste někdy kopat s nezpevněnou násadou v jílovité půdě někde v Děčíně? Nevím jak vy, ale já jednou — a stačilo mi.
Podle čeho tedy vybírat?
- preferujte české nebo osvědčené evropské značky (Hecht, Fiskars, Gardena… i stará Slezan vydrží všecko, pokud máte štěstí)
- sáhněte po nářadí, kde si můžete vše osahat — ruce poznají víc než oči
- kovová část z jednoho kusu, pevná násada, popř. z tvrdého dřeva
- nebojte se investovat – kladivo se nekupuje na rok, ale na desetiletí
Jasně, ne každý chce hned utratit tisícovku. Ale zkuste se zeptat babičky v Jablonci — pořád používá lopatu po dědovi z roku 1967.
Rada navíc: Second-hand a bazary — poklad na dosah
Budu upřímný: některé z nejlepších nástrojů mám z bazaru. Lopatka za 50 Kč po třech zimách vypadá pořád líp než polovina toho, co nabízejí hypermarkety. V Třebíči máme malý antik, kde narazíte na nezničitelné hrábě z časů, kdy ještě o recyklaci nikdo neslyšel. Ještě mě napadá — pokud máte možnost, zkuste místní kovodílnu, často rádi opraví to, co se marketu „vyplatí jen vyhodit“.
Kdy má levné smysl?
No, možná jen když potřebujete něco na rychlou jednorázovou práci — třeba při cestách na chatu k rodičům, kde se stejně dělá všechno v rukavicích. Nebo jako záložní varianta do kufru auta, kdyby vám při práci v terénu něco prasklo. Ale jako hlavní pracovní nástroj? Nespoléhal bych na to, i když možná prostě jen nemám štěstí — kdo ví…
Co si z toho odnést?
Určitě vás nechci strašit — možná jste měli kliku a marketové nářadí vám slouží už pátou sezónu (ozvěte se, jestli fakt někdo takového znáte). Ale většinou stejně přijde zklamání, v lepším případě pár modřin od sklouzlého kladiva.
Závěr? Nepodceňujte sílu kvalitního nářadí. Jednou koupíte — a deset let půjčujete všem kolem. Váš rozpočet to přežije, záda vám jednou poděkují a možná se i přestanete rozčilovat pokaždé, když vám praskne násada.
Jaké máte zkušenosti vy? Nakupujete v marketu, nebo sázíte na starou dobrou kvalitu? Napište do komentářů — třeba mi někdo konečně vyvrátí, že to levné se fakt (někdy) vyplatí…
