Nedávno jsem v tramvaji zaslechl debatu dvou studentů – jeden tvrdil, že jahody v Brně už nikdo nesází, druhý křičel, že má na balkoně salát a bazalku, a to prý po celý rok. Možná se to zdá drobnost, ale ve skutečnosti právě teď zažíváme menší revoluci: vertikální zahrady pomalu, ale jistě mění i česká města. A nejde jen o hezké instagramové fotky, ale o reálnou úrodu na pár metrech čtverečních.
Pravda o tom, kolik úrody zvládnete mezi dvěma parapety
Pokud si pod pojmem “městské pěstování” představíte pár uvadlých bylinek na okně, je čas změnit optiku. Zkuste si představit panelákový balkon v Ostravě, kde se tyčí několik pater rajčat, špenátových listů a dokonce i jahody — a ano, není to přehnaný optimismus.
vertikální pěstování je vlastně starý princip na nový způsob: místo klasických záhonů potřebujete police, kapsář, nebo zavěšené truhlíky. Pravidla jsou jednoduchá – využít každý centimetr, kde alespoň kousek dopadá slunce.
Proč do toho (ne)jít? Praktické zkušenosti, které vám reklama neřekne
Známí ze Žižkova si postavili dřevěnou konstrukci na rajčata, já v Holešovicích takový prostor nemám — musel jsem sáhnout po látkových kapsářích z Hornbachu. Funguje to zcela upřímně trochu jinak, než co slibují návody. Ne vše vám vyroste, a zalévání je v tom vedru v posledních létech skutečně boj.
ale když odjedete na týden na chalupu, soused vám doslova “krade” úrodu, protože mu do kapsy narostou i okurky. Sousedská solidarita má prostě svoje limity… I tak si myslím, že se vyplatí začít — první úspěchy vás fakt překvapí.
Výhody, na které se v diskuzích často zapomíná
- Využijete prostor i ve starém výklenku u okna, kde by jinak byl jen prach.
- Díky nádobám máte lepší kontrolu nad půdou (a lze snadno vyměnit substrát z Bauhausu, když něco nejde).
- Nečekaně rychle se daří zelenině, která jinak na otevřeném záhonu v Praze vyroste sotva do půlky léta.
- Možná vás překvapí, že i v lednu lze něco vypěstovat – ale to jen, pokud opravdu chcete riskovat salát ve sklepě…
Krok za krokem: Jak začít s vertikální zahradou
1. Zhodnoťte světlo – bez slunce to ani nezkoušejte, stín miluje jen máta.
2. Vyberte systém: police, kapsáře, závěsné květníky — podle místa, kterým disponujete (opravdu není hanba začít s PET lahví).
3. Kupte semena, která prostě snesou naše klima (koření je sázka na jistotu, rukola vám vyrazí klidně i v lednici).
4. Zalévejte, když si na to vzpomenete — nebo investujte do samozavlažování, jako to udělal kolega. Jeho petržel žije víc než moje…
5. Sledujte škůdce — a nebojte se ptát v místním zahradnictví, většinou poradí bez ironie, i když přijde začátečník z paneláku.
Osobní zkušenost a tipy, které občas selžou…
Přiznám se: měsíc zpátky jsem nechal svůj vertikální “zázrak” bez zalévání — výsledek? Polovina bylinek šla do kompostu. Rada, kterou mi dala mamka, zněla jasně: “Kup si větší konve, nebýt líný!” No, řekněme, že zalévání je základ.
ale na druhou stranu, úroda letos předčila čekání. Chipotle papričky — sice pálivější než slunce v červenci, ale snědlo se to vše. Zkrátka, někdy funguje všechno, jindy téměř nic…
Vertikální zahrada v českém městě: Stojí to za pokus?
Možná vám to připadá jako složitost navíc, ale v době, kdy na trzích rajčata stojí skoro jako avokádo, je to celkem jednoduchý způsob, jak mít něco vlastního – hlavně pro radost. Navíc, když se zastavíte s konví, vždy potkáte souseda, který začne vyzvídat, “jak ti to tam roste”.
Víte co? I když zatím nejsem expert a možná dělám víc chyb než všichni v našem domě dohromady, stejně bych už balkon bez zeleně nechtěl. Vertikální pěstování za to opravdu stojí — zkuste to taky. no, a když tak napište do komentářů, co z toho fungovalo u vás. Všichni jsme tu zatím tak trochu v testovacím režimu…
