Možná jste si toho nikdy nevšimli, ale soused z chaty každý březen stojí u své jabloně s nůžkami v ruce, zatímco na podzim si užívá spíš svařák. Proč se v Česku řežou jabloně právě v březnu a ne na podzim? Nedávno jsme to rozebírali s kluky v našem zahrádkářském chatu a upřímně — tipnul bych si jinou odpověď, než nakonec padla. A že to fakt není jeden z těch “jen proto, že se to tak dělá” zvyků.
Proč (skoro) každý správný Čech stříhá v březnu
Většina zahrádkářů se shodne: Řez jabloní v březnu je nezpochybnitelný rituál, jako velikonoční beránek. Slyšel jsem to poprvé od své mámy už někdy v devadesátkách. V té době mi to přišlo jako další “nezapomeň si vzít čepici” — prostě zvyk. Jenže posledních pár let, když už máme vlastní zahradu za městem, začal jsem se o důvody zajímat vážněji.
- Rostlina se ještě nevzbudila: Na jaře, když stromy teprve kolem března začínají „cítit“ teplo a slunce, proudí v nich ještě málo mízy. Po řezu tedy méně teče a strom se rychleji zahojí — jizvy zůstanou menší, nemají šanci hnít.
- Menší riziko nemocí: V březnu se totiž ještě tolik nešíří houby a bakterie, což je čistě praktické. Na podzim je v ovzduší vlhko, strom už není ve formě a špatné zhojení je doslova vstupenka pro rakovinu dřeva — tohle se v rodině docela bojíme.
- Nikdo nechce přijít o úrodu: Když stříháte na podzim, dáváte stromu signál, aby začal znovu růst. Jenže venku už je zima — větvičky vymrznou nebo je spálí mráz. Výsledek? Příští rok méně jablek. Kolega z práce to prý zkusil jednou a sklidil 4 jablka na 20letém stromě.
Nevím — možná v jižní Itálii by to šlo jinak. Ale v našem počasí… v každé zahrádkářské příručce březen jasně vítězí.
Co když prostě nestíháte?
Někdy to ujede. My třeba minulý rok po zimě zapomněli — dům se opravoval, děti měly chřipku. Na střih přišlo až koncem dubna. Výsledek? Strom to vzal docela sportovně, popravdě. Ale soused (ten s modrým Favoritem) říkal, že to mám naposled — „jinak nebudeš mít ani na štrůdl, kámo“. No… zatím sklízíme, i když větví už pár uschlo. Možná mám štěstí, nebo jsou tyhle staré odrůdy nenáročné, kdo ví.
Každopádně — pokud váháte, radši počkejte na březen. Ideálně, až nebude mrznout a v noci bude aspoň kolem nuly. Nejdůležitější bývá teplý den, alespoň podle zahrádkářů v našem okrese.
Jak na to prakticky (pro smrtelníky, ne profíky)
- Zkontrolujte strom — ostré nářadí (nůžky, pilka), žádná rez. Máma na to má trik: nůžky si vždycky před sezónou “propláchne” ve slabém roztoku sava.
- Stříhejte větve, co se kříží, míří dovnitř (to je základ), odstraňte staré a poškozené.
- Nenechávejte “čudlíky” — větve se mají řezat u „očistce“, prostě těsně u hlavního větvení. Jinak vysychají.
- Po řezu (na starých stromech) někdo maže rány stromovým balzámem, jiní tvrdí, že je to zbytečné. V našem okruhu se ten balzám stejně za rok smyje deštěm — takže nevím, co je pravda.
Tady nemá cenu se tvářit, že je to vysoká věda — většina lidí prostě řeže podle citu a sousedského “takto se to dělá”, a už generace to funguje.
Na závěr
Takže — proč jabloně v březnu? Protože příroda si říká, kdy odpočívat a kdy začít sezónu. Pokud nestíháte, svět se nezboří, jen to pak možná nebude na marmeládu pro celou rodinu… Ať už děláte cokoliv, zkuste si to užít — a napište mi do komentářů, jak to máte vy. Možná si zase něco nového od vás odnesu, protože jak říká moje babička: “Učení je celý život.” Víc k tomu asi nemám — v březnu v sadu na viděnou!
