Vážně jste si někdy všimli, že sousedovy muškáty na balkoně působí spíš jako chudý příbuzný těch, co rostou ve Vídni nebo v Bavorsku? A přitom doma v květináči to samé — listy žloutnou, květy padnou rychle a rostlina spíš bojuje o přežití než zdobí. Něco na tom je — a málo kdo ví, proč to v Česku s muškáty pořád drhne. Přitom Češi milují květy na okně už od první republiky. Tak co děláme jinak než naši sousedi?
Proč jsme pozadu? Ve hře je klimatická tradice i špatné návyky
Nedávno mi v našem zahrádkářském chatu kolegyně vyprávěla, že muškáty (neboli pelargonie) mají svou zlatou éru už sto let – ale v Česku se nějak nikdy pořádně „neprosadily“. No, možná slunce je méně, možná voda z vodovodu dělá svou práci. Ale hlavně — většina lidí automaticky opakuje pár drobných chyb pořád dokola.
- zaléváme špatně (příliš často nebo mnoho vody najednou)
- používáme zeminu z minulého roku – i když je v ní často plíseň nebo soli
- dáváme muškáty dovnitř, jakmile je trochu chladněji, místo aby otužily
- chybí hnojivo: spoleh na „obyčejnou“ zem místo speciální směsi s jílem a vápnem
Jestli čekáte nějaký „zázrak na počkání“, asi vás zklamu: všechno je spíš o malých změnách, než nějakém magickém produktu z Hornbachu. I moje máma vzpomíná na to, jak babička přidávala popel do truhlíků a zalévala vodou ze studny – a vždy měla muškáty jak z obrázku. Kdežto já — měsíc zpátky jsem to přehnal s hnojivem, a půlka listů mi zčernala. Nikdo není dokonalý.
Fakta: Co dělají na Západě jinak?
Ve Vídni se muškáty zalévají „odspoda“ — žádné lítí na hlínu, ale voda jde do misky. Mimochodem, někde v Mnichově dokonce prodávají speciální substráty, které drží vlhkost, ale nehnijí. Podle zahradníků v Linci dávají dvakrát do měsíce malou dávku kravského hnoje (smrdí to, ale funguje). A hlavně — ve většině německých měst poznáte z dálky, že okna jsou plná světla, žádné záclony 24/7. Možná i proto…
V našem bytovém domě jsem předevčírem viděl, že stačí tři dny zatažených žaluzií a muškát sotva přežije. Nevím, proč na to Češi pořád zapomínají. Chybou je dávat truhlíky moc na parapet dovnitř – muškáty potřebují fakt hodně slunce, suchý vzduch a přímé světlo aspoň 7 hodin denně. Ale realita je často jinde…
Praktické rady: Co fakt funguje v našich podmínkách
- Zemina: zapomeňte na univerzální substrát. Kupte zeminu na muškáty (například Forestina, mají ji i v Tesku) – obsahuje vápník.
- Hnojte – ale naředěnou dávkou. Méně je víc, jednou za dva týdny úplně stačí.
- Zalévání – vlažnou vodou, radši ráno než večer, vždy až když zemina povrchově vyschne.
- Přehnojené nebo žluté listy? Odstraňte klidně polovinu stonků – a nečekejte zázraky druhý den.
- Nevyměňujte truhlík každý rok, ale jednou za tři roky max – starší kořeny ocení kontinuitu, svým způsobem (nebo se pletu…)
Kolega mi před dvěma měsíci říkal — dej truhlík na jižní stranu, i kdyby se ti to zdálo moc. Sice je to trochu v kontrastu s tím, co píšou různé časopisy („muškáty ne na přímé polední slunce“), ale mně to funguje. Možná jsem měl prostě kliku.
Zvyky, co škodí víc než mráz
Většina lidí nechává muškáty v chladu už od září – a diví se, že tolik nevykvetou. Kdybych měl korunu za každého, kdo mi říkal „zkus to dát do garáže“, už bych měl pěkný truhlík prémiových semínek. Ne, lepší je ochránit před průvanem a střídavým teplem. A taky – nešetřit na kvalitních semenech.
Na závěr: už roky vídám, jak muškáty v maloměstě skomírají, zatímco pohraničí, kde je víc západního stylu péče, kvete. Třeba to není náhoda. V každém případě, není na škodu někdy zasmát se vlastní neschopnosti – a zkusit to příští rok líp. Vždyť i soused někdy radši koupí novou kytičku, než aby přiznal, že zahubil starou.
Tak co — zkusíte letos ty své pěstovat trochu jinak? A pokud máte jiné fígle, budu rád, když je napíšete do komentářů. Všichni děláme někdy chyby… no vy víte.
