Věděli jste, že některé staré švestkové stromy stále rodí bohatěji a zdravěji než moderní odrůdy z hobby marketů? Nedávno jsme to řešili v našem zahrádkářském chatu a výsledky mě dost překvapily. Vypadá to, že v českých zahradách se pomalu, ale jistě vrací trend starých odrůd — přestože reklamy na nové hybridy vás přesvědčují, že jsou „lepší ve všem“. ale proč to tak je? A jak si může běžný člověk vybrat správný stromek, aby sklízela i za 20 let?
Staré odrůdy: méně problémů, více švestek
Můj soused, pan Novák, má na zahradě „starou dobrou durancii“ — a sklízí pravidelně plné tašky švestek ještě v polovině září. Když jsem se ptal, jak je možné, že i beze všeho toho stříkání a hnojiv má stromy v takové kondici, jen se usmál: „Stará švestka přežije ledacos.“ Nejde o pověru. Staré odrůdy jako Presenta, Durancie nebo Wangenheimka mají v sobě desetiletí (někdy staletí) přirozené odolnosti vůči místním chorobám.
- Snášejí sucho i pozdní mrazy
- Mají hlubší kořeny — lépe si najdou vláhu
- Trpí méně šarkou i monolózií
- Někdy ani nemusíte řezat — tvarují se samy
Mimochodem, prý to je právě proto, že jejich semena pochází z různých koutů Čech a Moravy. Adaptace na různá mikroklimata je jejich hlavní výhra.
Nové hybridy: krásné na pohled, ale…
Možná jste zaregistrovali, že supermarkety a zahradnictví lákají na „mega-sladké“ nebo „super-velké“ švestky s lesklou slupkou. Moderní hybridy jsou často křížené pro rychlý růst a atraktivní plody — jenže… má to svá úskalí. Například hybridy dovezené z Holandska nebo Německa mohou být náchylnější k nemocem, které u nás prostě běžně jsou. Zkušenost z minulého léta: kolegyně koupila krásný stromek v akci, ale už v druhém roce přišel šarka a bylo po sklizni.
Další potíž: nové odrůdy mají mělčí kořeny, takže při každém suchu visí život stromku doslova na kapkách. A jsou háklivější na typ půdy — nevím, jestli mi to uniká, ale přijde mi, že i podmínky na Vysočině jim nedělají dobře.
Praktické rady: jak si vybrat tu „svou“ švestku
Nechci tu tvrdit, že všechny nové švestky jsou na nic. Pokud jste ochotni trochu „mazlit“ svůj stromek, chránit ho a pravidelně zalévat, možná dostanete krásné plody i ze supermoderní odrůdy. Ale pokud chcete spoléhat hlavně na přírodu — spíš zkuste vypátrat sadbu nebo roub ze starých stromů. Tipy, co vážně fungují (aspoň u nás v Plzeňském kraji):
- Zeptejte se starších sousedů, jestli někde neroste durancie nebo domácí švestka
- Poptávejte regionální školky — často mají nenápadné staré odrůdy
- Pokud máte rádi riziko, nechte si vyrůst stromek z pecky od „babičkovské švestky“
- Roubování: ideální volba, ale zkuste to na jaře, stromky chytnou lépe
V našem okolí se každé jaro pořádají výměny vrtů a sazenic — v podstatě komunitní akce, která často zachrání nejen dobrou úrodu, ale i kus regionálních tradic.
Co říkáte? Má cenu zachraňovat staré švestky?
V závěru bych se asi ptal sám sebe, jestli má smysl vracet na zahrady staré odrůdy. Ale vidím to tak — i když nové hybridy možná lákají leskem a sliby rychlé sklizně, staré odrůdy jsou trochu „jistota do budoucna“. Možná mě vyvede z omylu šlechtitel příští generace — ale zatím, když jde o švestky na povidla a slivovici, hlasuju pro místní tradici.
Co myslíte vy? Napište dolů do komentářů svůj zážitek nebo pošlete tip na ověřenou švestku z vašeho kraje. Třeba se dostaneme zpátky ke kvalitě, která má kořeny hluboko — nejen v hlíně, ale i v paměti…
