Taky vám po Velikonocích zbyly okoralé narcisy, hyacinty nebo tulipány v květináči a nevíte, co s nimi? Většina známých je (upřímně) prostě vyhodí, ale minulé jaro jsem to zkusil jinak. A výsledek mě dostal – oživlý záhon, kam se sousedka chodí dívat i s psem. Známý trik? Vůbec ne. Jeden z těch tipů, které často leží přímo pod nosem.
Proč vůbec cibuloviny schovávat?
Cibuloviny nejsou jen „jednorázová“ radost do interiéru. Mají v sobě dost síly, aby překvapily i druhý a třetí rok. Na rozdíl od pokojových orchidejí tulipán nebo hyacint zvládne pravidelnou „recyklaci“ úplně v pohodě – prostě ho šoupnete do záhonu nebo květináče ven.
No, aspoň pokud vám to nevykoukne pes z mechu. Mimochodem, v našem domě je to v chodbě pořádné jaro: narcisové cibulky přestaly vadnout a začaly znovu zelenat. Překvapuje mě, jak málo se o tom mluví.
Jak poznat, že má smysl cibulovinu zachránit?
- Květ je odkvetlý, ale listy jsou ještě zelené (to je ideál).
- Cibule není měkká, plesnivá nebo oteklá jako zkažené vajíčko.
- Netáhnou se z květináče divné breberky.
Nedávno mi mamka volala – její hyacint měl listy už skoro hnědé. Stačí zastřihnout a pořád ještě může dostat druhou šanci. Ale s plísní už fakt nepočítám. Každopádně: pokud vám zbyla i půlživá cibule, nevzdávejte to hned.
Co s nimi dělat – rychlý návod do praxe
Zkušenost z loňska a trochu z našeho facebookového zahrádkářského klubu:
- Stříhání zbytků: Jakmile odkvetou, se stonkem ven, ale listy ještě nechte. Ty nabírají energii na další sezonu.
- Sušení ve stínu: Měsíc (no, někdy i dva) je nechte sušit v papírové tašce na chodbě – rozhodně ne na přímém slunci.
- Vyhrabání místa na zahradě (nebo balkoně): Když nastane září–říjen, sázejte. Ale pozor – ne do mokrého záhonu, tyhle potvory mají rády sucho mezi sezónami.
- Zálivka? Prakticky žádná – po podzimu už skoro vůbec nezalévám.
Moje sousedka v Břeclavi si dává cibuloviny i do truhlíku před vchodem – říká, že to přežijí i déšť. Možná má pravdu.
Kam je (ne)rozhodně nedávat
Pokud bydlíte u lesa, opatrně – srnky milují některé cibule (tulipány, hlavně ty žluté). Kamarád zas zmiňoval, že v Karlíně mu cibuloviny v truhlíku rychle zplesnivěly — prý moc zaléval. Pravda, Praha umí být v říjnu pěkně vlhká.
Na bytový balkon je v pohodě uklízím do bedýnky, občas přihodím hrst pilin proti vlhkosti. Záhon vedle pažitky – experiment, ale letos tam už klíčí první narcisy.
Může se stát, že to nevyjde?
Jasně. Stává se. Někdy z deseti cibulí vyraší tři a zbytek prostě… nic. Prý to ovlivní i typ půdy – nevím, možná mám prostě štěstí.
Rychlý trik: když půjdete sázet, promíchejte cibule s trochou popela (můj děda říkal, že to odpudí škůdce). Ale třeba někdo zná lepší vychytávku.
Proč má smysl dát cibulovinám šanci?
- ušetříte – jednu hyacintovou ‚větev‘ z loňska mám letos už za nula korun
- příroda kolem domu dává větší smysl (a radost z vlastního)
- občas překvapí děti: “to je ten narcis co jsme měli na stole?”
No, je to možná trochu staromilství, ale i v 21. století dokáže normální cibule z hypermarketu znovu vykvést. Aspoň někdy. Zkuste příště nevyhazovat hned – třeba budete mít na jaře radost i vy.
Máte svoje zlepšováky, jak cibuloviny uchovat? Napište to dolů – v našem chatu na sídlišti se kolem toho motá překvapivě hodně nápadů…
