Na zahradě je krásně — ale s přibývajícími roky už každé jaro nebo podzimní sázení nevypadá tak romanticky. Zajímavě: věděli jste, že existují květiny, které vydrží téměř všechno, nepotřebují neustálou péči a většinou vás ráno potěší, i když na ně zapomenete? Přesně po těch touží většina seniorů, které jsem za poslední měsíce potkal — a upřímně, taky už na věčné přesazování nemám nervy.
Květiny na pohodu: Nejsou líní, jen život je krátký
Nemluvím o tom, že bychom měli přestat zahradničit. Právě naopak. Jen — proč si místo rozmarýnů, co přežijí stěží jednu zimu, nevysadit cosi, co prostě… roste bez řečí?
Před týdnem mi kolega ukazoval záhon, kde už deset let kvete stejná rudbekie bez zálivky. To je něco! Tak jsem si sedl, proklikal pár for, volal kamarádce ze školky a sepsal top-ku rostlin pro ty, kdo už nechtějí celé jaro klečet na kolenou.
Trvalky: Investice na roky, možná desetiletí
- Kakost (Geranium) — Sousedka ho má všude, jinak by jí zahradu dávno sežraly plevele. Kvete, voní, šíří se jak plevel, ale pěkně. Až moc nenápadný, ale to je výhoda.
- Pivoňka (Paeonia) — Trochu nostalgie po babičce: přežije půl století, české zimy i výkyvy počasí. A když na jaře zapomenete pohnojit, stejně pokvete.
- Kosmeya (Krásenka) — na podzim plná semen, na jaře sama vyroste, někdo ji dokonce seká sekačkou a ona se stejně vrátí.
- Pupalka (Oenothera) — asi spíš pro milovníky žluté, ale večer se rozvoní a zalévat skoro nepotřebuje.
Mimochodem, někde v chatu zahrádkářů psali, že levandule i rozchodník zůstávají „nepokořitelně nenároční” — a v Olomouci je mají i na dopravních ostrůvcích. Taky leccos říká, ne?
Jak tohle všechno vysadit bez únavy?
Upřímně: někdy je méně více. Nedávno jsem si pořídil malou plastovou motyčku — a víc už opravdu nebylo potřeba. Hloubit jámu metr hluboko není nutné, fakt. Stačí najít trochu sluníčka, občas přihodit kompost (opravuji, jednou za rok). Pak už… prostě sledujete, jak roste.
Pět rad, co mi dala máma (a má pravdu)
- Nepěstujte na silnici — auta vám to stejně zapráší a ničemu to neprospěje.
- Nekupujte sazenice, co nevydrží první mráz. Vyhozené peníze.
- Pozor na invazní druhy. Někdy to vypadá krásně, ale pak už jen trháte a trháte.
- Když to roste babičce, poroste to i vám.
- Nedělejte záhon moc velký — květiny se rády po čase rozrostou kam samy chtějí.
To poslední je chyba, kterou dělá fakt hodně lidí. Malý záhon = méně zálivky, méně pletí, víc radosti.
Takže, jak začít už tuto sezónu?
Někdy stačí zeptat se souseda, co už si prošel desítkami jar. A pokud nechcete, prostě zkuste kakost nebo pivoňky. Neříkám, že budou ty nejkrásnější ve městě — ale přežijí, když na ně měsíc zapomenete. A to se v šedesáti někdy prostě stane.
Váš čas je drahý, tak ať květiny rostou skoro samy. Souhlasíte? Co u vás na zahradě roste už léta a pořád vás těší? Pište do komentářů nebo to přihoďte do našeho sousedského chatu — zajímá mě, co funguje jinde. Víc inspirace nikdy není na škodu…
