Na začátek jeden malý trapas. Nedávno jsem kolem sousedova plotu zahlédl řádek povadlých rajčat – a napadlo mě, že u mě na zahradě vypadají úplně stejně. Taky zaléváte v největším horku, protože prostě nemáte kdy jindy? Já dělal to samé, až mi kolega ve firmě mezi řečí vysvětlil, co přesně si tím rostliny způsobujeme. Nejste v tom sami…
Dost vody — ale špatně
Zalévání ve vedru má v Česku skoro status národního sportu. Vidím to na sídlišti, v Kolíně i v chatkách na Sázavě. Jenže voda v rozpálené zemině mizí tak rychle, že půlka úsilí je vlastně zbytečná. voda se odpaří dřív, než ji rostliny stihnou využít — a co hůř, může dojít i k jejich „spaření“.
Proč zalévat ráno (nebo večer)?
Moje máma vždycky říkávala: „zalévej buď brzy ráno, nebo až slunce zapadne.“ Dlouho jsem nad tím mávnul rukou — dokud jsem si jednoho léta nevšiml listů s bílými fleky. Sluneční paprsky se přes kapky vody mění v malé lupy a pálí listy — stačí i krátká chvíle.
- Ráno má půda nejmenší teplotu, voda se dostane kořenům.
- Večer není slunce na obzoru, listy se nespálí, vlhkost se stihne vsáknout.
V praxi? Já začal zalévat v 6:30 — a už za týden vypadala bazalka i okurky líp.
Jak (ne)zalévat během horka
Můj soused říká, že jednou zalil rajčata v pravé poledne a půda byla za hodinu suchá jak vtip o státním rozpočtu. Pokud můžete, zkuste:
- Zalévat přímo ke kořenům, ne na listy ani stonky.
- Nepoužívat studenou vodu — ideální je odstátá dešťovka.
- Přidejte mulč — posekanou trávu, štěpku nebo piliny.
Upřímně, mulč mi celkem změnil život — i když možná to působí jen na mých pidi záhoncích, a většinu práce stejně odvede pravidelnost.
Pár tipů z našeho chatu
Ve skupině na Messengeru jsme nedávno řešili, jak zachránit rostliny při 35°C. Padlo tam více „vychytávek“:
- Přes den zakrýt citlivé rostliny plachtou nebo bílým prostěradlem
- Využít samozavlažovací systém (občas improvizuji PETkou s dírkou, z nouze ctnost)
- Někteří zkusili sázet „modré bobule“ — borůvky i brusinky prý horko zvládnou lépe než salát
A jak mi psala kolegyně: „V srpnu zalívám až kolem deváté večer, jinak jsou okurky permanentně gumové.“ No… potvrzuji.
Dáváte toho rostlinám moc?
Možná budete překvapeni, ale někdy je méně opravdu více. Přelívání může být stejně nebezpečné jako sucho — začnou hnít kořeny a sklidíte jen smutný pohled na vadnoucí rajčata. Sám jsem to poznal na vlastní kytce aloe: měsíc nonstop vody a pak šlus. bylo mi jí fakt líto…
Vlastní zkušenost (možná trochu subjektivně)
Každý máme ten svůj přístup k péči o zahradu — někdo pečlivě zalévá podle tabulky, někdo (já) spíš podle nálady nebo počasí v mobilu. Ale když jsem letos přešel na ranní rutinu a trochu zapomněl na zalévání odpoledne, zahrádka vypadá daleko živěji.
Asi to nebude vědecký převrat, ale pro mě to funguje. A třeba u vás úplně jinak, v tom je to kouzlo zahradničení. V každém případě: chcete-li ušetřit vodu i nervy, zkuste aspoň jednu z věcí zkusit… no, vy víte.
Tak jak zaléváte vy?
Jestli máte vlastní finty proti vedru, rád si je přečtu dole v komentářích — nebo je pošlete do rodinného chatu, jak to dělá polovina mé ulice v Praze. Nikdo nejsme dokonalý, ale aspoň se zkusme vyvarovat těch nejčastějších chyb. V horku to platí dvojnásob. Zahrada vám poděkuje, sousedi možná taky.
