v sobotu ráno jsem stál v OBI u regálu se zahradními nůžkami a tajně pozoroval, jak si lidi vybírají. jeden pán zvládl během minuty tři páry — a ani jeden z nich nevypadal, že přežije sezónu. jak je to možné? u zahradního nářadí platí pravidlo: co se zdá být obyčejné, často skrývá problém. a taky že jo.
1. Materiál čepele — pohár do loterie
Občas stačí jedním prstem přejet po čepeli a je vám hned jasné, že tady to nebude žádná sláva. levné zahradní nůžky se často chlubí štítkem „nerez“, ale ve skutečnosti má povrch divnou matnost. na minulém víkendu na trzích v Havlíčkově Brodě jsem si všiml, že většina levných modelů má čepel, která je buď podezřele lehká, nebo trochu pruží — což by u pořádné oceli nemělo být.
- Nekvalitní slitiny — převážně tenké, bez označení třídy oceli (značka typu 55CrMoV) téměř nikdy
- Matný, povrch, který se snadno poškrábe už v regálu — jasný signál, že výrobce šetřil
- Černé, nebo načervenalé skvrny u čepu — možnost začínající koroze
Moje zkušenost? Nůžky, které neváží skoro nic, rezaví už po měsíci — zeptejte se jakéhokoliv souseda zahradníka. Kvalitní nůžky nemusí nutně stát majlant (třeba Solid od Fiskarsu jsou za rozumnou cenu), ale ocel by měla poutat oko i prsty. Nebojte se poprosit prodavače o možnost vyndat nůžky z obalu — v normálním zahradnictví by s tím neměli mít problém.
2. Pohyb v kloubu — signál „nic moc“
v Ostravě mi kolega vyprávěl, jak jedny nůžky po deseti střihech začaly vrzat — prostě se kously. Kloub je totiž alfou i omegou pohodlné práce. Otočte mechanismem — musí jít hladce, ale ne volně jak chrastítko z IKEA. když se v kloubu vyleje šedivý prach (ano, stává se), znamená to, že šlo o nekvalitní mazivo, které spíš škodí, než pomáhá.
- Vrzání už při prvních pohybech — špatně zabroušený nebo plastový kloub (ano, i to někdy najdete)
- Pocit „tahat za sebou backoru“ — těžký chod není normální
- Žádná možnost dotáhnout šroub u kloubu — znamená nemožnost údržby
Praktický tip od mojí mámy: Pokud se čepel zasekne napůl zavřená a nejde otevřít jednou rukou, není o čem přemýšlet — zpátky do regálu. Kvalita je většinou v detailu.
3. Rukojeti a ergonomie — často podceňované
řeknu to takhle — jednou mi jeden prodavač řekl, „ergonomické jsou všechny, hlavně když je používáš jen na obrázku.“ vtipné, ale pravdivé. Nekvalitní nůžky poznáte podle tvrdého plastu, který klouže nebo studí. U dražších bývá příjemně pogumovaný povrch a někdy i malý „výstupek“ proti sklouznutí ruky.
- Tenoučké, tvrdé, a někdy dokonce ostré hrany madel — za chvíli tlačí, nebo dokonce řežou do ruky
- Slišovací zvuk při sevření — levné plasty, dutina uvnitř
- Chybí jakýkoli tlumící materiál na konci rukojeti — při delší práci bolest jistá
Zkuste si v prodejně nůžky sevřít — pokud to jde, zkuste chvíli držet. Těm, co píchají nebo studí, se fakt raději vyhněte. Možná to je klišé, ale když mi kolega řekne, že po hodině práce necítí palec, často má doma nůžky za stovku ne z dobré prodejny, ale z benzínky u dálnice.
Ověřujte nejen značku, ale i samotný výrobek
i v „značkovém“ regálu se může objevit černá ovce. Nedávno nám ve firemním chatu někdo poslal fotku: nové Spear&Jackson — a přesto vůle mezi čepelemi už po prvním stříhání. Moje rada? Ověřujte nejen logo, ale i detaily zpracování. výjimky se najdou všude, možná jsem jen já ten pechysta.
Vyplatí se zkoušet a ptát — nebo vzít osvědčené
naposledy při nákupu v Mountfieldu prodavač ochotně vše předvedl. Přímý kontakt rozhodně doporučuju. samozřejmě, když objednáváte online, zkuste pohledat reálné fotky nebo diskuzi v zahradnických fórech — třeba „Zahrádkáři v Česku“ na Facebooku.
vlastně… neexistuje univerzální rada, která vám vždy „zaručí“ Švýcarskou kvalitu. Ale když budete hledat výše uvedené signály — jistě si ušetříte náraz do zdi (nebo dusno u nedělního stříhání tújí).
Měli jste někdy doma „šmejdové“ nůžky? co vám pomohlo při výběru? napište mi — s chutí to doplním o vaše tipy.
