Blog

Málokdo ví: proč zkušení zahrádkáři nikdy nelijí rajčata ráno
Věděli jste, že většina zkušených zahrádkářů v Česku považuje ranní zalévání rajčat za drobný hřích? Nedávno jsme o tom debatovali v jednom pěstitelském chatu — rozohnění větší než při hokeji Česko-Slovensko. Mám pocit, že kolem zalévání koluje víc polopravd než kolem příští dovolené na Orlíku.

Pokud vás kdy napadlo, proč soused zalévá rajčata zásadně večer (nebo vůbec za soumraku), tak čtěte. Překvapí vás nejen proč to dělají, ale i proč je to vlastně důležité i pro váš balkon za rohem. v našem klimatu to vše vychází trochu jinak než v Itálii – dostal jsem za to od švagra už hodněkrát „pouliční školení“…

Ráno zalévám = rajčata s plísní?

Tady je první háček: když zalejete rajčata ráno, během několika hodin už na ně praží slunce. Co se stane? Voda se začne vypařovat tak rychle, že většina nikdy nepronikne ke kořenům. v podstatě „zaléváte“ horký vzduch… Můj kolega z práce to nedávno popsal: „To bys rovnou mohl tu vodu vylít sousedovi na trávník.“ No, něco na tom bude.

Navíc, kapky vody na listech působí jako malé lupy — koncentrují sluneční paprsky a pálí listy. Myslíte, že je to mýtus? Stačí se zajít podívat do Sázavy na komunitní zahrádky, stojí za to podívat se na tu spálenou džungli rajčat po chybné ranní zálivce…

Večerní zalévání: Proč funguje nejlíp (většinou)

Zalévat večer znamená, že půda je pořádně prohřátá, ale slunce už ztrácí sílu. voda má čas vsakovat ke kořenům, planty ji postupně využijí během noci, a než zase udeří žár, jsou rajčata „v pohodě“. Můj starší soused, pan Karásek, vždy tvrdí: „Chceš dobrý rajče? Zalévej, když ani komáři neotravujou.“ A já mu za ty roky snad poprvé dávám za pravdu.

Samozřejmě, vše má své výjimky — pokud jsou tropické večery, půda nestihne oschnout a odpařování nestačí. v tom případě se klidně může stát, že ráno najdete první náznaky plísně. Takže úplně ideální čas neexistuje, i když většina volí právě večer. No, vyberte si.

Místní trik: Zálivka přímo ke kořenům

Mnoho Čechů pořád zalévá rajčata „sprchou shora“. Můj kamarád z Brna říká, že mu to připomíná dětské koupání ve vaně – zábavné, ale moc účinné to není. v našich podmínkách je lepší mířit vodu jen na zem, kolem stonku. List zůstane suchý, riziko plísní se snižuje. Je to trochu otrava, to nebudu zastírat, ale vyplatí se vám to.

Rychlá rekapitulace: Jak správně zalévat rajčata v Česku
- Nikdy nezalévejte ráno – voda se odpaří, rostliny mají žízeň, hrozí spálené listy.
- Ideálně večer – zem je teplá, slunce slabé, voda nestihne „utéct“.
- Voda přímo ke kořenům – listům se vyhýbejte, omezíte plísně.
- Pozor na tropické noci – když je dusno i večer, raději zalijte časně ráno, ale bez „rosy na lístcích“.
- Nepřelévejte – rajčata mají ráda „sucho mezi zálivkami“.
Možná jsem něco přehlédl…

Nic není černobílé. Babička na Vysočině třeba tvrdí, že „kdo nezalívá ráno, ten nemá rajče“, ale na druhou stranu jí padá půl úrody každý červenec za oběť plísním. v Praze spousta lidí řeší úplně jiné potíže než my na venkově — špatný vzduch, málo místa na slunci, vítr od řeky.

V každém případě — pokud chcete rajčata, ze kterých se trhají červené kukly dokonce i na podzim, pořiďte si časovač na zálivku, nebo zalévejte večer a zaměřte se hlavně na půdu. A kdyby to nefungovalo, no… možná jsem se prostě spletl.

Máte vlastní vychytávku?

Napište do komentáře, kdy a jak zaléváte rajčata u vás. Vždyť každý máme svůj „tajný trik“ – třeba zrovna ten váš zachrání úrodu někomu příští jaro. Stačí jeden tip a už příští týden budete v komunitním četu za hvězdu. v tom je na zahrádkaření to kouzlo, ne?
24.06.2025
Expert varuje: tato chyba s sekátorem zničí všechny vaše růže
Zažil jsem už ledacos — a zahrada vždy překvapí. Včera jsme s kolegou u piva narazili na téma “Proč růže mizí i přes veškerou péči?”. Znáte to: najednou celá zahrada jako by ztratila šťávu… a přitom člověk pořád stříhá, zalévá, pečuje. Překvapivě často je na vině jeden nenápadný detail při prořezávání.

Co vlastně růžím nejčastěji škodí?

Jasně, plíseň nebo mšice zná každý. Ale pořád zůstává podceňovaný problém — špatná dezinfekce zahradního nářadí. Nedávno jsem četl ve facebookové skupině pro kutily: “Stříhal jsem po babičce její růže a za rok byly všechny pryč.” No a pak se ukázalo, že soused měl na stejném sekátoru zbytky z černé skvrnitosti. Sekátor přenáší infekci z keře na keř — a kolotoč začíná.

Jak přesně sekátor růže “odstříhne” od života?
- Přenáší choroby (nejčastěji černá skvrnitost, padlí, rzi)
- Stopy po řezu jsou vstupní branou pro bakterie
- Na čepelích zůstávají často mikroskopické zbytky nemocné tkáně
- Když špatně čistíte — “infikujete” příští keře
Můj soused Petr mi kdysi říkal: “Sekátor vezmi, otři o kalhoty a jdeš dál”. Přiznávám, taky jsem to dělal… A pak půlka mých růží skončila hnědá a smutná. Možná je to smůla, nebo prostě špatný zvyk — těžko říct.

Co tedy dělat jinak – a proč to většina lidí ignoruje?

Upřímně: málokdo má trpělivost sekátor po každé růži dezinfikovat. Ale pokud chcete mít v červnu krásnou záplavu květů, bez čistého nářadí to dlouhodobě fakt nejde. Až vás příště napadne “rychle to sestřihnu, stejně zítra zaprší”, pamatujte — tohle je přesně ta chyba, kterou děláme všichni.

Rychlý návod – jak správně čistit sekátor
1. Opláchněte sekátor pod proudem vody
2. Použijte buď technický líh, nebo alespoň Savo (nebo českou alternativu např. Krystal)
3. Otřete čepele čistým hadrem (nejlépe jednorázovým papírem)
4. Při větším množství keřů dezinfikujte alespoň po každém pátém řezu
5. Jednou za měsíc zkontrolujte, jestli ostří není porušené a pilovitě nestrhává kůru
Asi si říkáte, že je to otrava… no, je. Ale o to déle budou vaše růže vypadat fakt dobře — sousedi se budou ptát, čím je “krmíte”. V našem chatu se tahle metoda osvědčila skoro všem, i když někdo holt zapomněl a pak posílal fotky černých skvrn.

Pár tipů navíc z praxe (nejen pro růže, ale i pro rybíz a vinnou révu)
- Před prvním jarním střihem pár dní sekátor vůbec nepoužívejte – čím “mladší” řezy, tím horší přenos infekce
- Staré nůžky, co ležely celou zimu v garáži, vždy nejprve vyvařte ve vroucí vodě (vážně, zabije to 99 % spor)
- Nedávejte řezané větve na kompost, pokud si nejste jisti, že nebyly nemocné
A ještě jeden tip od mojí mámy: čistý sekátor položte vždy na starou utěrku — nikdy přímo do trávy. Alespoň prý tak roky vydrží ostrý… i když tomu taky občas nevěřím.

V kostce: Jedna minuta navíc, stovky květů navíc

Chápeme, že zahradník není laborant. Ale fakt stačí 60 vteřin práce, a růže vám toho vrátí dvakrát tolik — to mi věřte (nebo i ne). Předplaťte si ještě tuto jednoduchou rutinu a uvidíte, že zahrada bude vypadat úplně jinak. No a jaké máte triky vy? Pište do komentářů, případně pošlete fotku ze zahrady — rádi zveřejníme!
24.06.2025
Deštník vyšel z módy: tímto důmyslným nástrojem chránit rostliny před sluncem
Pamatujete tu zvláštní dobu, kdy na každé zahradě trůnil starý slunečník – někdy se šmouhou od vosího hnízda, někdy jen s pískem v trubce? No, dneska už málo kdo schovává bylinky pod deštník. Soused mi minulý týden říkal, že už by ho snad ani nevyndal z garáže. Doba se prostě mění – i tady v Česku, a my s ní.

Jenže co s tím? Slunce je letos nekompromisní, pelargonie málem chytají barvu pepře, a hydrangea už dávno rezignovala. Řešení existuje — a je to překvapivě jednoduché. Tak trochu vychytávka, kterou jsem sám nevěřil… až jsem ji zkusil.

Slunečník je out — co teď frčí?

Možná jste si už na nějakém facebookovém fóru všimli: zahrádkáři teď houfně zkouší stínící sítě. To není žádná high-tech vychytávka, spíš návrat k jednoduchosti. Síť, co vypadá jako obří plátýnko na okně, jednoduše přehodíte přes skleník, plůtek nebo konstrukci. Hotovo, odpočíváte — a vaše rajčata taky.

Má to logiku. Sítě nejen filtrují slunce, ale i zmírňují letní žár. Tomáš z Moravy mi na chatu psal, že mu to zachránilo celou úrodu salátu. prý měl síť ještě z minulého léta — tehdy zakoupil univerzální „stínící tkaninu“ v Hornbachu za pár stovek. Já letos pořídil něco podobného — v e-shopu pod názvem „stínící plachta na zahradu“.

Jak tuhle síť použít? Jednodušeji to nejde.
- Přeměříte záhon nebo květináče, kde potřebujete stín.
- Síť pověsíte – ideálně na kovové či dřevěné sloupky (nebo prostě na to, co máte po ruce – starý kolík od rajčete, kůl po plotě… znáte to).
- Přitlučete (nebo přichytíte háčky) a je hotovo. Neutrácejte za speciální držáky, moje babička používá už léta obyčejné prádelní kolíčky.
- Občas nakouknete — a když je zataženo, klidně síť na chvíli sundáte.
hlavně ta jednoduchost. Za odpoledne máte hotovo, rostliny neutrpí šok. Uvidíte sami — možná vám brzy stínící síť přeroste přes hlavu (já už letos koupil druhou).

Výhody, o kterých se moc nemluví
- Stínící sítě chrání nejen před sluncem, ale částečně i před kroupami a prudkým lijákem. Kolega z práce měl minulý rok o dost menší škody na petúniích než já.
- Pod sítí se lépe drží vlhkost. Zaléváte méně, šetříte vodu, což v Praze nebo Brně klidně poznáte i na účtu.
- Nejsou tak nápadné jako barevné deštníky — sousedé nebudou mít pocit, že bydlíte na Finské riviéře.
Dokonce jsem zjistil, že některé sítě vypadají docela šik — no, záleží na vkusu. Ale hlavně to funguje, o to jde.

Co ještě můžete vyzkoušet?

Nedávno jsme v našem zahrádkářském chatu řešili i další možnosti: vysazovat kolem citlivějších druhů vyšší rostliny, improvizovat s proutěnými rohožemi, někdo má prý doma ještě bedny od JZD (než padají ty nové plastové z hobbymarketu). Nebo použít staré záclony – kolega Jakub tvrdí, že to funguje úplně stejně, hlavně nenápadně.

Vyplatí se investovat do sítě?

Podle mě určitě ano – zvlášť pokud máte zahrádku nebo balkon na jih, kde je to se sluncem trochu náročnější. Já zatím nezjistil žádné velké minusy, i když možná se v zimě projeví nějaký háček (třeba omylem zmrzlá síť, to se uvidí…). Cenově za pár metrů dáte od 200 do 500 Kč, v Praze jsem zahlédl i dražší designové modely – ale to už je trochu machrovina.

Na závěr…

Vím, že každý zahradník má svá tajemství. Možná tohle nebude fungovat všem, počasí je čím dál víc nevyzpytatelné. Ale pokud letos chcete svým rostlinám opravdu pomoci – zkuste síť místo slunečníku. u nás ve vsi na to přechází skoro každý druhý. Máte jiný trik? Napište, jak chráníte zahradu vy. Vždyť to dává smysl — a slunce už se pomalu vrací…
24.06.2025
Důchodci objevili: jaké keře jsou nejsnazší na pěstování
Věděli jste, že některé keře přežijí i totální zanedbání – mrazy, sucho, nebo dokonce i vnoučata se svými míči? Nedávno mi kolegyně v práci řekla: “Naši důchodci už se smáli, když jsem tahala domů náročnou magnolii.” Možná má pravdu – nekonečné leštění zahrady je fajn na obrázku, ale kdo na to má sílu po šedesátce?

Proč si důchodci vybírají keře místo záhonků?

Mělo by to být jasné – keře nejsou jen pro líné (i když ruku na srdce, trochu pohodlnosti po šedesátce nikomu neškodí). Pěstování keřů vás zachrání od každodenního zalévání a horečného boje s plevelem. A hlavně – české keře umí růst klidně desetiletí se zcela minimální péčí. To zjistila i moje sousedka u Chomutova, která místo trávníku sází „jen to, co přežije bez slz“.

Jaké keře jsou v Čechách nejvděčnější? (Můj osobní žebříček)
- Zlatý déšť (Forsythia) – kvete brzy, nevyžaduje nic kromě střihu a trochu slunce. Loni jsem nestíhal skoro nic a stejně „jel“ jak blázen.
- Svída (Cornus) – vypadá pěkně celý rok, má barevné větve, roste i v podmáčené hlíně. Máma říká, že je nezničitelná – možná přehání, možná ne.
- Růže šípková – kromě krásných květů dávají i šípky na čaj. Trochu pichlavé, ale o to méně je žerou srnky. Ve vesnici u Tábora je mají rádi snad všichni.
- Ptačí zob obecný (Ligustrum) – použijete na živý plot, skoro nepadá listí, stačí křesat dvakrát za sezonu. Bonus: snese i výfukové plyny, pokud bydlíte ve městě.
Praktické tipy: Jak přežít zahrádkářské omyly

Možná jste už taky zasadili něco, co krásně vypadalo v katalogu a pak to zašlo za dva týdny. Stává se… I proto dávám přednost tomu, co už roste u sousedů třicet let. Druhá věc: Má smysl sem tam koupit keře v českých zahradnictvích (třeba v Zahradním centru Čimice), protože dovezené kousky z Polska nebo Německa někdy špatně přežívají tu naši suchou zimu. V našem chatu jsme o tom diskutovali celou minulou středu.

Pokud nemáte chuť se lopotit, sázejte do skupin: tři až pět rostlin stejného druhu pohromadě zakryje „mezery“ v trávníku a vypadá to upraveně. No a kdo má nervy na stříhání, ať to nechá růst volně – vypadá přírodně a mezi ploty to teď stejně „letí“ (aspoň podle časopisů, ne že bych sám vždy stíhal sledovat trendy).

Co dělat, když keř stejně chřadne?

Nebudu vám lhát, někdy ani nejodolnější keř svět nezachrání – buď špatná půda, nebo prostě nemáte šťávu na zalévání (taky se mi už stalo). V tom případě vystřihnout, zasadit něco jiného a netrápit se – život je už dost krátký na to, abyste se stresovali kvůli jedinému keři. Kamarád nedávno místo toho dal starou lavičku… a najednou je zahrada útulnější, holt asi taky něco na tom bude.

Váš tip? Pište do komentářů

Nejjednodušší keř je ten, co roste u vás doma deset let bez řečí. Možná máte úplně jinou zkušenost – napište, co vám vyrostlo skoro „samo“ a proč už byste si růže k záhonu nikdy nedali. Výměna zkušeností je přece náš národní sport – alespoň mezi důchodci (ale ne jen mezi nimi, žejo…)

V každém případě – ať vám zahrada kvete přesně tak, jak chcete. Pokud máte nějaký opravdu tip z vašich koutů Česka, budu rád za zprávu. No, v podstatě je to na vás…
23.06.2025
Postřikovače vyšly z módy: babské rady fungují lépe než drahé přípravky
Pamatujete si ještě, jak vaše babička nosila v kapse hrst cibulových slupek, odvar z kopřivy či jedlou sodu? Možná jste si někdy ťukali na čelo a říkali si, že „starý svět“ už je prostě pryč. Jenže na minulém setkání sousedů u nás v Roudnici zaznělo něco, co mě nahlodalo: prý všechny ty supermoderní postřikovače na zahradu už dávno nejsou takové terno. Lidi se totiž čím dál víc vracejí k tomu, co znali naši předci. no, někde to asi dává smysl…

Proč se postřikovače přestávají používat?

Na první pohled to zní trochu jako návrat do středověku. Ale upřímně: ceny „zázračných“ zahradnických přípravků poslední rok opravdu letí do nebes (minimálně v Hornbachu a Bauhausu je to poznat). Navíc — a to zmiňují i moje kolegyně z gymu — nikdo neví, co vlastně v těch chemických směsích skutečně je. Zahrada by přece měla být místo, kde chcete jíst jahody aniž byste googlili, jestli je bezpečné si je utrhnout rovnou do pusy.

Co říká zkušenost: babské rady v praxi

Měsíc zpátky jsem zkusil poradit si se mšicemi na růžích po staru. soused mi dal tip: ne abych koupil další „modrou vodičku“, ale ať si udělám výluh ze slupek cibule a česneku. nechal jsem to stát tři dny a pak prostě postříkal ohrožené květy. Výsledek? po týdnu bylo po mšicích a růže nevypadají vůbec špatně. Možná že jsem měl jen štěstí, ale v chatu naší domovní skupiny měli podobné zkušenosti i další.
- Kopřivový postřik: Pomáhá na mšice a zároveň dodává rostlinám živiny. Stačí naložit čerstvé kopřivy do vody a nechat pár dní kvasit.
- Odvar z tabáku: Trochu pracné (a mírně smrdí), ale mšice a molice mizí doslova před očima.
- Jedlá soda na padlí: Stačí rozmíchat lžičku sody ve vodě a pravidelně stříkat na listy okurek nebo vinné révy.
Nedávno mi mamka poslala vytržený článek ze starého „Receptáře“ — prej dokonce i na slimáky stačí položit okolo salátu pásky z piva (fakt, nezkoušel jsem, ale v hospodě to každý zná).

Drahé přípravky? Málo kdy za to stojí

Měl jsem období, kdy jsem kupoval kdejakou novinku. Zázračné krystaly, japonské správkovače, ekologické koncentráty s líbivými nálepkami. Výsledek? Účet v Albertu vyšší o pár stovek a efekty… no, občas žádné změny. Zaznamenal jsem i opačné reakce: některé plodiny po postřiku prostě „odešly“. Možná to někomu sedí, ale komu se chce řešit reklamace nebo pročítat třístránkové návody?

Babské rady ve zkratce: má to smysl?

I když nejsem úplný fanatik do bio přístupů, leccos z těchto rad fakt funguje. alespoň pro běžné zahradničení kolem domu. Výhoda? Nebojíte se, že dítě sní zeleninu rovnou z keře. Ušetříte, protože cibule, soda a kopřiva stojí pár korun. A navíc — zní to prostě lépe, když řeknete, že používáte tipy po babičce, místo abyste chodili dokupovat další a další chemii.

Moje osobní závěry (i když možná ne pro každého…)

Korona léto mě fakt poučilo. Sousedé, chaty, diskuse v hospodě — všude někdo má osvědčené tipy „bez přípravků“. Nevím, jestli bych do nich šel u každé plodiny, ale třeba u malin nebo česneku si nedokážu představit něco lepšího než kopřivový výluh. Je jasné, že výroba domácích „postřiků“ zabere trochu času a smrady v kuchyni se nezbavíte, ale… stejně se zdá, že některé rady prostě fungují.

Vím, že každý má jiné zkušenosti, možná se setkáte s neúspěchem — ale nezkusit, nepoznat. Tak co — používáte taky nějakou babskou radu na zahradě? Nebo máte dokonce recept, který jste zdědili ve vaší rodině? Podělte se do komentářů, nebo hoďte fotku do chatu vaší ulice. Výměna zkušeností nás posunuje — a často vás zachrání před zbytečnými výdaji…
Vše nejlepší vaší zahradě!
23.06.2025
Co se stane, když přestanete zalévat nemocné rostliny? Překvapí vás
Zažil to asi každý, kdo doma má byť jen jednu květinu. Přijdete večer domů – a váš oblíbený fíkus visí na půl žerdi, žloutne, lapá po dechu, teda vodě. Instinkt vede rukou ke konevce a cítíte, že když nezalijete právě teď, bude konec. Ale copak je to vždycky správný krok? Nedávno jsme to právě v našem domovském chatu řešili dlouhé desítky minut. A světe div se, zkušenosti byly fakt různorodé.

Proč jsou nemocné rostliny na vodu citlivější?

Všechno zní logicky: rostlině je špatně – tak potřebuje víc vody. Ale… Rostliny, které už mají oslabený kořenový systém nebo je napadla plíseň, můžou zalévání opravdu nesnášet. Máma vždycky říkala, že „zalévat smutnou kytku je jako sypat sůl do rány“. Možná na tom něco bude.

Na jaře jsem zaléval nemocný šefler a skončilo to hnědými skvrnami na většině listů — odborník mi pak vysvětlil, že právě nadbytek vody v podobné situaci kořeny prostě doklepnul. Zkrátka, voda není univerzální řešení.

Kdy opravdu přestat zalévat?
- Kořeny jsou měkké, slizké, někdy dokonce zapáchají — tady přelití hrozí nejvíc.
- Na zemině se tvoří bílý povlak nebo plíseň — kombo vody a tepla znamená ráj pro houbové choroby.
- Rostlina padá a žloutne najednou s mokrou půdou — signál pro STOP.
Upřímně, stalo se mi, že jsem přestal zalévat nemocnou filodendron asi na dva týdny – listy po týdnu povadly, ale po čtrnácti dnech se div že nenadechly novýho života. Možná to byla náhoda, možná ne…

Co přesně se děje, když zalévání vynecháte?

Pokud není zálivka, půda začne rychleji vysychat. A teď to překvapení: hlavní problém nemocných rostlin nejsou suché listy, ale bakterie a plísně, které ve vlhku prosperují. Když půda proschne, patogeny často prostě „nedaj“. Můj soused Petr kdysi tvrdil, že „každá kytka je biolog, ví, kdy si říct o vodu“. Nevím, jestli bych tomu věřil bez výhrad — už jsem taky pár kytek ztratil, když jsem důvěřoval jejich přirozenému instinktu.

Někdy ale skutečně rostlině suchý období prospívá – kořeny se regenerují a zbavují shnilých částí. Výjimka: mladé sazenice nebo druhy náročné na vlhkost (například kapradiny), ty bez zálivky umírají rychle.

Jak poznat, kdy už zalévat rozhodně musíte?
1. Zemina se na dotek od zhora i uvnitř úplně drolí.
2. Listy se svinují, ztrácejí barvu – ne žloutnou, ale šednou.
3. Květináč slyšitelně zní „prázdně“.
akorát – když si nejste jistí, je lepší suchý den navíc než jeden den přelití. Opravdu. V našem četu mi na to odpověděl kolega Roman, že vždycky dává prst do zeminy aspoň na 2 cm. Nedá se říct, že to vždycky funguje, ale zní to jednoduše.

Co reálně dělat, když rostlina onemocní?
- Přerušit zalévání na 3-7 dní
- Vyčistit půdu od bílých povlaků a případně ji částečně vyměnit
- Dát rostlinu na světlejší místo, ale ne na přímé slunce
- Přemýšlet, jestli rostlina nepotřebuje přesazení
A hlavně – neklesat na duchu, skoro každá kytka dá druhou šanci, i když to chvíli vypadá dost beznadějně. Možná jsem jen měl štěstí, ale moje sansevieria po dvou týdnech sucha explodovala novými výhony jako málo kdy.

Takže: zalévat, nebo nezalévat?

Univerzální odpověď neexistuje — záleží na druhu, stáří i stavu rostliny. Pravda je ale ta, že přelívání je častější zabiják než sucho. Pokud nejste sebejistý botanik, víc škody napáchá evropská přehnaná péče než lehký půst. No, vy si to nějak přeberte. Zkuste příště zalévání vynechat a uvidíte sami — třeba právě vaše kytka překvapí.

Máte s tímhle zkušenosti? Dejte vědět do komentářů nebo posuňte článek známým, co mají doma „smutné“ květiny – třeba zachráníte další zelený život. V každém případě: zbytečně nepanikařte. Však ony si nějak poradí… většinou.
23.06.2025
Málo kto ví: kávová sedlina zachraňuje umírající květiny
Věděli jste, že to, co většina lidí hází do koše, může vaší fikusu nebo aloe doslova zachránit život? Na kávovou sedlinu se pořád díváme jen jako na odpad – přitom ve světě rostlin je to skoro jako malý zázrak. Nedávno jsme v našem sousedském chatu řešili, čím oživit unavenou monsteru a světe div se — dvě slova: kávová sedlina.

Proč je kávová sedlina pro květiny tak užitečná?

Když se zadíváte na složení, ukáže se, že kávová sedlina je docela slušný koktejl minerálů – obsahuje dusík, draslík, fosfor a další stopové prvky. Často slyšíte, že káva kyselí půdu — což je u některých květin klad, ale u jiných naopak. Já osobně zkusil dát malou hrst sedliny svému pothosu, o který jsem už skoro přišel. Za tři týdny mi sousedka povídá, že listy vypadají „najednou nějak šťavnatěji“.

No, možná je v tom placebo efekt, ale podle zkušeností ostatních — sedlina opravdu pomáhá, hlavně když květiny potřebují povzbudit nebo jim něco chybí. V našem bytovém domě ji zkoušelo už asi pět lidí.

Jak kávovou sedlinu správně používat?
- Nesmí být čerstvá – nechte ji dobře uschnout, jinak se vám v zemině objeví plíseň rychleji než v noci tání sýra u topinkovače.
- Méně je více – dávejte nejvýš jednu lžičku na povrch zeminy nebo opatrně promíchejte do horní vrstvy. Jednou za měsíc stačí.
- Pozor na kaktusy a sukulenty – ti mají radši sušší půdu, takže pro ně to není úplně ideální. Ale třeba azalky nebo hortenzie to podle kamaráda z Moravy milují.
Nejde jen o živiny. Sedlina i chrání

Možná jste si všimli, jak občas kolem květin pobíhají malé černé mušky (smutnice). Prý je na to sedlina docela zabiják: její zbytky ničí vajíčka a larvy těchhle otravných potvor. Včera mi to potvrzovala máma – údajně tím zachránili doma fialku, která byla skoro na odpis.

Navíc sedlina zlepšuje strukturu půdy – zadržuje vodu, provzdušňuje a podporuje mikroorganismy. I když – ne všechno je bez rizika…

Kdy raději pozor a co radši nezkoušet
- Kávovou sedlinu vždy vysušte na kuchyňské utěrce – pokud je mokrá, zatuchne a bude smrdět víc než špatně umytý kávovar.
- Nepřehánějte dávky: příliš mnoho dusíku může květenu zahubit, zvlášť slabší a menší druhy z toho nejsou nadšené.
- Nedávejte do květin společně se zbytky jídla — láká to mušky i plísně. Prostě čistá kávová sedlina a nic víc.
Odborníci z ČZU doporučují i jednoduchý test – nejdřív zkuste malou dávku na jedné rostlině a po týdnu uvidíte. Někdy to nefunguje… Ale většinou ano.

Jak to zavést rovnou doma?
1. Sbírejte sedlinu z každodenní kávy (turka, překapávané, moka konvičky… instantní se nepočítá).
2. Rozprostřete sedlinu na talíř a nechte dosucha na topení – fakt rychle schne.
3. Jednou za měsíc posypte horní část květináče cca jednou kávovou lžičkou – jen opatrně, žádné hromady.
4. Pozorujte změny. Já si dávám budík do mobilu, abych to nezapomněl sledovat. No jo, život už není, co býval…
Vyplatí se s tím začít?

Každý má doma rostlinu, která už to skoro balí — a většinou nejsou peníze ani čas běhat do zahradnictví. Kávová sedlina je zdarma a máte ji denně po ruce. Byla by škoda ji házet do koše — aspoň vyzkoušet to stojí za pokus. Třeba budete překvapení stejně jako já, když mi kamarádka z Karlína ukázala „kávovou“ monsteru, která přežila zimu úplně v pohodě.

Pokud to taky zkusíte, napište mi dolů do komentářů, jestli to zabralo – nebo co jste naopak úplně zkazili. Všichni se učíme – a aspoň bude příště zas o čem vyprávět u kávy.
23.06.2025
Zahradník odhalil: proč se rajčata štěpují a jak tomu zabránit
Věděli jste, že rajčata na vaší zahradě někdy vlastníma silama „ujedou“ z určené cesty? Ne, není to sci-fi — na jaře mi to vyrazilo dech taky. Štěpení rajčat není jenom doména experimentátorů, ale často docela nepříjemná realita i pro běžné pěstitele v Praze, Brně nebo Plzni. Takže proč se to děje? A hlavně: dá se tomu vlastně nějak zabránit? Včera jsme na tohle téma vedli živou debatu v našem zahrádkářském chatu, takže pojďme to rozebrat.

Co to vlastně znamená: rajčata se štěpí?

Mám pocit, že v tomhle se občas i zkušenější zahrádkáři trochu ztrácí. Štěpení rajčat v praxi znamená, že na rostlině začnou růst nové, často nechtěné výhonky — někdy přímo od kořenů, někdy „pod rouškou“ listů. Vznikají tak divoké rostliny jiného typu, třeba když máte naroubované sazenice z hobby marketů, typicky Mountfield nebo OBI, a na jaře si všimnete, že vyrostl jakýsi mutant…

Proč se to ale děje? Jeden z hlavních důvodů je, že většina moderních rajčat z obchodu je naroubovaná na silnějších, odolných kořenech — tzv. podnožích. Jenže ta podnož si někdy řekne: „Tak dost, zkusím to taky!“ a vyrazí vlastní výhonky. Tyhle „splašené“ výhony berou energii a živiny vašemu původnímu rajčeti — výsledkem bývá menší úroda a často i podivná chuť plodů.

Proč vlastně naroubovaná rajčata?

Moje máma by řekla: „No protože je to módní…“ Ale v realitě jsou naroubovaná rajčata trochu pokrok, trochu nutnost. Díky roubování jsou odolnější vůči nemocem (hlavně verticiliovému vadnutí) a zvládají i náš trochu nestálý moravský podzim. Kolega odvedle si ale loni stěžoval, že už by ty naroubovaný potvory raději vynechal — prý s tím bylo pořád víc práce než užitku.

Jak poznáte, že vám rajčata ujíždí?
- Nové výhonky vyrůstají těsně u země, mají tmavší nebo nezvykle silné listy.
- Rajčata se tvarově „rozjíždí“, původní šlahouny slábnou, plody jsou malé nebo divné chuti.
- Rostlina najednou vypadá jako dva různé keře spojené do jednoho.
Jak tomu zabránit — mé osobní tipy
- Sledovat základní linii rostliny — lepší je sázet rajčata trochu výš, aby základní spoj nebyl těsně pod hlínou. Při dešti jsem už párkrát zjistil, že výhonky vyrážejí právě z „utopeného“ roubu.
- Během celého června až srpna pravidelně kontrolovat dolní část stonku. Jakmile vidíte nový výhonek u základu — nemilosrdně odstranit. Nůžky, rukou, no prostě pryč.
- Vybrat sazenice s jasně označeným roubem. Někdy ta samolepka na květináči od Mountfieldu fakt není jen pro parádu.
- Pokud nejste „honící se za rekordní sklizní“, klidně pěstujte vlastní osivo — sice jsou choulostivější, ale s tímhle problémem vystačíte jenom málo kdy.
Nedávno mi jeden známý poradil ještě jednu drobnost — když už to ujede, prý je lepší celý výhonek vytočit do spirály a ulomit, ne ho jen ustřihnout. asi je to šetrnější. Nevím, jestli se to ukáže jako zásadní objev, ale zatím to vypadá nadějně.

Stojí to vůbec za to?

Možná pro vás budou roubovaná rajčata ta pravá zbraň proti nemocem. Ale už jsem viděl i případy, kdy soused tvrdil, že u běžné odrůdy měl nakonec dřív a lepší úrodu. Možná se mi v tom míchá zkušenost s nevyzpytatelným počasím na Vysočině, nevím…

V každém případě — sledujte své rajčatové keře trochu ostřeji, ušetříte si spoustu zbytečných nervů i ostudy před tchýní (tu zkušenost si radši nechám pro sebe, vy jistě víte, jaké to je). Kor, když u nás v Bille letos prodávali fakt pěkné sazenice, ale ne vždy bylo jasné, co člověk dostal.

Máte s tím vlastní zkušenost nebo tip? Neváhejte a napište do komentářů — v našem malém zahradnickém vesmíru to občas vypadá složitě, ale všechno je přece jenom o sdílení. Však to znáte — někdy člověk zjistí až na konci sezóny, že měl řešení přímo před nosem…
v každém případě: hodně štěstí na zahradě!
23.06.2025
Co se stane, když přehnojíte zahradu? Výsledek vás překvapí
Možná jste to už taky zažili: koupili jste nová hnojiva, byli jste nadšení z toho, jak vaše rajčata nebo okurky porostou — a pak najednou listy žloutnou, keříky vadnou a úroda mizerná. věřte mi, v našem zahrádkářském chatu se to pravidelně řeší. A přitom skoro každý zná slavné pravidlo „hnojit s rozumem“, ale málokdo ho úplně chápe.

Takže co se vlastně stane, když to přeženete? Upřímně, některé výsledky vás mohou fakt zaskočit — ale začneme postupně.

Proč chceme hnojit pořád víc?

Mám pocit, že Češi milují vlastní zeleninu možná víc než pivo z Přerova. Nedávno mi babička říkala, že „čím víc kompostu, tím lepší země“. Možná… ale každý balkonový rajčatník vám potvrdí, že občas méně je fakt více.

V našich podmínkách je pokušení přidat „ještě trochu pro jistotu“ obrovské. V regálech v Hornbachu — mrkněte sami — je teď snad 27 typů hnojiv na všechno možné, od borůvek po levanduli.

První signály přehnojení: není to vždycky na první pohled
- Listy začínají žloutnout — ale uprostřed léta by měly být zelené jak lipový med.
- Objevují se popáleniny nebo hnědé skvrny — tohle poznáte, věřte mi, podle zvláštní „spálené“ vůně.
- Rostliny rostou rychle nahoru, ale slabě, téměř padají — klasické „přefouklé“ kedlubny.
- Zemina je místy bílá, někdy i krystalizuje — to není sníh, to je přebytek solí!
Osobně jsem si jednou na jaře postavil nové truhlíky (taky v Brně, kdyby to někoho zajímalo), přidal dvojnásobek dávky granulovaného hnojiva. Výsledek? Saláty přežily tři týdny, všechny cukety šly do kopru. v tomhle směru mám dost drahé zkušenosti.

Co vlastně hnojivo dělá? A co když je ho moc

Hnojivo by mělo dodat živiny — dusík, fosfor, draslík. Super. Problém je, že když to nakrmíte moc, rostliny se „spálí“. Kořeny odmítají absorbovat vodu, ionty soli je vysušují, mikroorganismy v půdě vymírají… zní to děsivě a vlastně i je.

A je tu ještě jedna věc: přehnojená zelenina často chutná hůř. Tohle mi nedávno potvrdil kolega z Plzně, že jeho „extraboostované“ ředkvičky byly hořké jak káva z nádraží v Pardubicích. A kořenová zelenina málo skladovatelná, hnije rychle. Tohle třeba v supermarketech nikdy neřeší, ale domácí úroda vás moc neodmění.

Co s přehnojenou zahradou? Praktické tipy
- Zalévejte, zalévejte, zalévejte — voda naředí koncentraci živin, spláchne přebytečné soli. I několikrát týdně, zejména při vedru.
- Nepřidávejte další hnojivo — i když to svádí, chvíli nechte zem „odpočinout“.
- Přidejte kompost nebo rašelinu — pomohou rostlinám regenerovat a půdu stabilizují.
- Pokud je vše špatně — někdy prostě začínat znovu není ostuda… no, znáte to.
Možná jsem trochu extrémista, ale od té doby používám obyčejné slepičince a dávám si větší odstup mezi dávkami. No a migruji s hnojivy do různých koutů zahrady, aby půda nikdy nebyla „přesycená“ na jednom místě.

Takže, kde je ta správná míra?

V podstatě — méně bývá opravdu více. Sledujte rostliny, testujte půdu (v každém zahradnictví mají proužky za pár korun), hlavně se řiďte selským rozumem. Hnojit podle návodu je základ, nevěřte, že „dvojitá dávka, dvojitá úroda“ platí vždy.

Pokud si nejste jistí, zkuste si udělat malý deník — zapisujte, co jste kdy a čím přihnojili, výsledek vás často překvapí. A nebojte se konzultovat s ostatními: v našem uhlířském chatu jsme už pár zahrad díky společným radám „zachránili“…

Vlastní zkušenosti jsou ale k nezaplacení. a taky člověk vždy něco zkazí, tak to prostě je.

Přehnojení v zahradě — normální průšvih, který jde řešit

Takže — pokud teď přemýšlíte, jestli jste to s hnojivem nepřehnali, mrkněte na listy, hledejte první příznaky a rozhodně nezoufejte. I zkušený zahrádkář z Vinohrad udělá tuhle chybu aspoň jednou za sezónu. Máte-li svoje tipy nebo zkušenosti, napište je do komentářů nebo je pošlete do našeho „Zahrádkářského klubu na FB“ — protože sdílená katastrofa je půlka katastrofy. v tom je to kouzlo domácí zeleniny…
23.06.2025
Máte-li starou motyku, nevyhazujte: ukážeme 5 geniálních triků

Víte, že nářadí ze stodoly často přežije i několik generací? Motyka je skvělý příklad. Na první pohled obyčejný kus železa, co leží už roky v rohu zahradního domku – a přece se s ní dá spousta věcí, které vás možná nikdy nenapadly. Na minulém srazu v kolonii jsme s kolegy vedli přesně o tomhle debatu až do tmy.

Takže pokud už zvažujete, že z vaší staré motyky uděláte šrot, zkuste se na chvíli zastavit – a přečíst si, k čemu ji ještě využít. Možná budete koukat stejně jako já minulé jaro.

1. Motyka jako elegantní držák na dřevo

Babiččina motyka už dávno neslouží na záhony, ale místo toho drží u kachlových kamen polínka – a vůbec, vypadá lépe než drahé stojany z hobby marketů. Stačí ji zbrousit, natřít olejem a zapřít do rohu. Soused z chalupy tvrdí, že to je teď jeho „nejvíc instagramová věc v obýváku“. Trošku přehání — ale uznávám, že efekt překvapí.

2. Designová věšák na zahradní nářadí

Možná to zní zvláštně, ale když motyku připevníte na stěnu kovovými úchyty, vznikne solidní věšák třeba na hadice, síťky, ale i pracovní rukavice. V našem zahrádkářském fóru se objevil tip použít staré kovové části motyky i jako úchyt na kola. Upřímně, měl jsem pochybnosti, jestli se to neulomí — ale evidentně to funguje, a vypadá to trochu retro.

3. Originální dekorace do bytu nebo na terasu

Viděl jsem loni v jednom bistru v Ostravě motyky přelakované na bílo – pověšené na zdi mezi sukulenty. Na první pohled zvláštní, ale díky vhodnému nátěru a pár barevným detailům se z nich stal zajímavý (a hlavně levný) prvek, co zaujme. Zkuste přidat třeba motouz, suché květy – a máte dekor, který nestoji nic a vzniknout může za odpoledne.

4. Motyka jako nouzové kladivo nebo páčidlo

Nevím, jak vy, ale já pořád něco páčím a rozebírám. Starý dřevěný shaft motyky je dostatečně tvrdý, abyste s ním přibili hřebík nebo nadzvedli prkno u plotu. Jasně, není to optimální jako opravdové páčidlo, ale když už v ruce nic lepšího nemáte… Takže zlomit ji rozhodně nespěchejte.

5. Základ pro DIY projekty: od lampy po věšák na klíče

Tohle už je možná pro kutily – viděl jsem na Pinterestu motyku jako základ stylové lampy do garáže nebo rustikální věšák na klíče. Technicky není složité motyku přilepit na dřevo, přidat háčky nebo žárovku — a máte unikát, který nese příběh. V našem hobby chatu vždycky někdo vykouzlí něco, co bych si sám doma nikdy neudělal. Ale motivuje mě to.

Na co si dát pozor?

Staré nářadí je fajn, ale hlavně: kontrolujte rez a praskliny. Kdysi jsem málem dostal třísku z popraskané rukojeti — není to legrace. Když motyku natřete lněným olejem, poslouží třeba dalších deset let. A pokud nejste 100 % zruční, než do ní začnete vrtat, radši si to vyzkoušejte na něčem jiném.

Vyhodit, nebo nevyhodit? Znáte další nápady?

V českých domácnostech najdete tuny zapomenutého nářadí – a často stačí trochu fantazie, aby získalo druhý život. Ano, někdy to skončí v odpadu, ale s trochou chuti můžete starou motyku povýšit na praktický i designový kousek. Vlastně, každý máme na půdě nějaký poklad, který čeká na své využití… No, vy víte.

Máte-li vlastní tipy, co s motykou, podělte se do diskuse. Nebo ji aspoň zkuste použít ještě jednou, než ji opravdu odvezete na sběrný dvůr.

23.06.2025