Možná jste si taky všimli – v poslední době zřejmě mizí plastové květináče z našich balkonů. Připadá vám to zvláštní? Nejste sami. Nedávno v hospodě padla debata, jak to, že babiččina pelargonie v keramickém hrnci kvetla celé léto, zatímco naše na parapetech spíš živoří. Možná v tom je něco víc než jen design…
Plast? Pohodlí, které má háček
Nechci křivdit všem plastovým květináčům. Když jsem jich před rokem pár koupil v hobby marketu, byl jsem nadšený – lehké, levné, barevné. Stačí otřít a hotovo. Jenže měsíc po přesazení mi máta začala vadnout. A sousedka na chodbě, která má doma minidžungli, jen mávla rukou: „Plast ti rostlinky udusí přece.“
Možná přehání, ale na něčem to bude. V plastu totiž často stojí voda, kořeny mají málo vzduchu. Zní to banálně, ale na zahradnických fórech i v našem chatu ze školy to lidi řeší čím dál častěji. A ty barevné květníky? No… nejčastěji po dvou letech končí v popelnici. Ekologie v praxi trochu pokulhává.
Babiččiny metody: proč keramika (a spol.) zase bodují
- Prodyšnost: Hlína nebo terakota dýchá. Voda lépe odpařuje, kořeny netrpí a nehrozí hniloba.
- Přirozený materiál: Keramiku i dřevěné truhlíky můžete často koupit od místních výrobců – třeba na trhu v Jičíně nebo v obchůdcích na pražské Letné.
- Stabilita a vzhled: Těžší květináč na větru nepopadá. A i starší, pobitý glazurou, vypadá na terase nějak… opravdověji.
Babička říkala, že „co je přirozené, to neruší“. A snad měla pravdu. Já se vrátil ke starým keramickým květináčům z půdy a letitému smaltovanému lavoru. Chce to trochu péče – čas od času umejt vodní kámen, sem tam oškrábat mech. Ale stojí to za to. Pelargonie rostou jak šílené.
Pro koho (ne)jsou keramické květináče?
Nechci tady tvrdit, že keramika je lék na vše. Má i své minusy – těžká, může prasknout, některé kousky pěkně podražily. Pokud bydlíte v podkroví bez výtahu (jako já), stěhování květináčů je k vzteku. Ale když je vyberete s rozumem, vydrží roky.
Navíc – když se časem okoukají, jde z nich udělat stylový bylinkový záhon, nebo je hodit na zahradu a udělat z nich úkryt pro ježka. To s plastem moc nevymyslíte, ať už říká reklama cokoli…
Praktické tipy: jak začít s návratem ke kořenům
- Začněte jednoduše – jeden nebo dva keramické/terakotové květináče stačí. Klidně použijte i starý hrnek po dědovi.
- Dávejte pozor na odtok – dírka na dně je základ. Keramiku bez drenáže můžete opatrně provrtat (zkoušela kamarádka, povedlo se, ale ne vždy – asi štěstí?)
- Zkuste kombinaci různých nádob – dřevo, smalt, staré misky. V našem zahrádkářském kroužku si to prostě každý ladí po svém.
- Nevyhazujte rozbité nádoby – střepy nasypte na dno květníku. Prý to pomáhá odvodnění už desítky let. Ale možná je to jen pověra – kdo ví.
Je to jen móda, nebo nový začátek?
Asi těžko říct. Možná se za pár let bude zase mluvit o „zeleném plastu“ jako o zázraku. Ale fakt je ten, že čím míň plastu doma i venku máme, tím klidněji se dýchá – nebo mám aspoň ten pocit.
Vyzkoušeli jste i vy návrat k babiččiným metodám? Fungovalo? napište svůj postřeh do komentářů. A hlavně – nebojte se být trochu staromilec, někdy to prostě dává smysl.
