Role Daniela Driscolla v americko-ukrajinských jednáních
Daniel Driscoll, tajemník americké armády, se pochopitelně nenacházel na seznamu diplomatů nebo hlavních vyjednavačů. Přesto se před několika týdny stal klíčovou postavou v rámci iniciativy administrativy Donalda Trumpa, zaměřené na ukončení ruské invaze na Ukrajinu. Jeho spojení s JD Vancem, s nímž studoval na Yale a u něhož sdílí blízké přátelství, naznačuje oživení izolacionistických postojů viceprezidenta při jednáních o ukončení konfliktu.
Vztah mezi Vancem a americkou politikou
Vance, který na začátku března zasáhl v době první návštěvy Volodymyra Zelenského v Bílém domě, když od něj požadoval větší respekt vůči Trumpovi, nyní hraje významnou roli v otázce ukrajinské krize. Ukrajina v současnosti odolává tlaku USA na rychlé uzavření dohody, kterou místní představitelé označují za kapitulaci.
Po složitém prvním roce ve funkci se rozhodování v zahraniční politice v Bílém domě údajně formuje v úzké spolupráci s nejbližšími poradci prezidenta, mezi které patří šéfka kanceláře Susie Wiles, pravicový poradce Stephen Miller, vyslanec Steve Witkoff, tajemník zahraničí Marco Rubio a nakonec právě Vance.
Podpora a kritika Zelenského a mírových návrhů
Vance se veřejně vyslovil pro nejnovější návrh mírové dohody, kterou vypracovali Witkoff a manžel její dcery Jared Kushner spolu s poradcem Kremlu Kirillem Dmitrijevem. Jeho počáteční snahy o vyjednávání mírové dohody s Ruskem, přestože i o obnovení vztahů s Moskvou, skončily neúspěchem a vyvolaly frustraci u jeho táboru. Evropské státy zase kritizovaly jeho pro-ruské výroky, v nichž je obviňoval z útiku od voličů, kteří zastávají anti-imigrační a konzervativní postoje blízké Trumpově voličské základně.
Nová mírová dohoda však vzájemně imitovala některé jeho postoje, čímž se stal jedním z nejhlasitějších zastánců návrhu. Přitom Spojené státy čelí kritice za přijetí rámce, který výrazně kopíruje maximalistické požadavky Vladimira Putina.
Vance v nedávných příspěvcích argumentoval, že mírová dohoda musí zajistit ukončení bojů a zachování ukrajinské suverenity, mít podporu obou stran a zabránit obnovení války. Podle jeho slov, „každá kritika rámce míru, na kterém pracuje administrativa, je buď mylná, nebo zkresluje klíčové skutečnosti na místě“. Zdůraznil, že „větší financování, zbraně nebo sankce nevedou automaticky k vítězství“.
Diplomatické kroky a vzájemná komunikace
Vance také osobně reagoval na představení mírového plánu telefonickým hovorem s Zelenským. Bílý dům měl za úkol získat podpis na dohodu před Díkůvzdáním, což je v USA plánováno tento čtvrtek.
Přesněji řečeno, jeho podpora plánu byla výraznější, než byla ta od ministra zahraničí a poradce pro národní bezpečnost, Marca Rubia, obvykle považovaného za pevnějšího zastánce tvrdé politiky. Rubio se nedávno zúčastnil jednání v Ženevě, kde se setkal s ukrajinskou delegací a snažil se upravit původní 28bodový mírový plán tak, aby byl více akceptovatelný pro kyjevské představitele.
Rubio ale na začátku zhodnotil návrh jako „předběžnou nabídku od Ruska“ a upozornil, že jde o pozici, kterou nepřesvědčivě podporovala i administrativa. Později však uvedl, že „mírová nabídka byla vytvořena americkou stranou a je založena na ruském i ukrajinském vstupu“. Tento posun v řeči ukazuje na složitost amerických přístupů a rozdílnost v názorech uvnitř vládních struktur.
