Pamatujete si ještě, jak vaše babička nosila v kapse hrst cibulových slupek, odvar z kopřivy či jedlou sodu? Možná jste si někdy ťukali na čelo a říkali si, že „starý svět“ už je prostě pryč. Jenže na minulém setkání sousedů u nás v Roudnici zaznělo něco, co mě nahlodalo: prý všechny ty supermoderní postřikovače na zahradu už dávno nejsou takové terno. Lidi se totiž čím dál víc vracejí k tomu, co znali naši předci. no, někde to asi dává smysl…
Proč se postřikovače přestávají používat?
Na první pohled to zní trochu jako návrat do středověku. Ale upřímně: ceny „zázračných“ zahradnických přípravků poslední rok opravdu letí do nebes (minimálně v Hornbachu a Bauhausu je to poznat). Navíc — a to zmiňují i moje kolegyně z gymu — nikdo neví, co vlastně v těch chemických směsích skutečně je. Zahrada by přece měla být místo, kde chcete jíst jahody aniž byste googlili, jestli je bezpečné si je utrhnout rovnou do pusy.
Co říká zkušenost: babské rady v praxi
Měsíc zpátky jsem zkusil poradit si se mšicemi na růžích po staru. soused mi dal tip: ne abych koupil další „modrou vodičku“, ale ať si udělám výluh ze slupek cibule a česneku. nechal jsem to stát tři dny a pak prostě postříkal ohrožené květy. Výsledek? po týdnu bylo po mšicích a růže nevypadají vůbec špatně. Možná že jsem měl jen štěstí, ale v chatu naší domovní skupiny měli podobné zkušenosti i další.
- Kopřivový postřik: Pomáhá na mšice a zároveň dodává rostlinám živiny. Stačí naložit čerstvé kopřivy do vody a nechat pár dní kvasit.
- Odvar z tabáku: Trochu pracné (a mírně smrdí), ale mšice a molice mizí doslova před očima.
- Jedlá soda na padlí: Stačí rozmíchat lžičku sody ve vodě a pravidelně stříkat na listy okurek nebo vinné révy.
Nedávno mi mamka poslala vytržený článek ze starého „Receptáře“ — prej dokonce i na slimáky stačí položit okolo salátu pásky z piva (fakt, nezkoušel jsem, ale v hospodě to každý zná).
Drahé přípravky? Málo kdy za to stojí
Měl jsem období, kdy jsem kupoval kdejakou novinku. Zázračné krystaly, japonské správkovače, ekologické koncentráty s líbivými nálepkami. Výsledek? Účet v Albertu vyšší o pár stovek a efekty… no, občas žádné změny. Zaznamenal jsem i opačné reakce: některé plodiny po postřiku prostě „odešly“. Možná to někomu sedí, ale komu se chce řešit reklamace nebo pročítat třístránkové návody?
Babské rady ve zkratce: má to smysl?
I když nejsem úplný fanatik do bio přístupů, leccos z těchto rad fakt funguje. alespoň pro běžné zahradničení kolem domu. Výhoda? Nebojíte se, že dítě sní zeleninu rovnou z keře. Ušetříte, protože cibule, soda a kopřiva stojí pár korun. A navíc — zní to prostě lépe, když řeknete, že používáte tipy po babičce, místo abyste chodili dokupovat další a další chemii.
Moje osobní závěry (i když možná ne pro každého…)
Korona léto mě fakt poučilo. Sousedé, chaty, diskuse v hospodě — všude někdo má osvědčené tipy „bez přípravků“. Nevím, jestli bych do nich šel u každé plodiny, ale třeba u malin nebo česneku si nedokážu představit něco lepšího než kopřivový výluh. Je jasné, že výroba domácích „postřiků“ zabere trochu času a smrady v kuchyni se nezbavíte, ale… stejně se zdá, že některé rady prostě fungují.
Vím, že každý má jiné zkušenosti, možná se setkáte s neúspěchem — ale nezkusit, nepoznat. Tak co — používáte taky nějakou babskou radu na zahradě? Nebo máte dokonce recept, který jste zdědili ve vaší rodině? Podělte se do komentářů, nebo hoďte fotku do chatu vaší ulice. Výměna zkušeností nás posunuje — a často vás zachrání před zbytečnými výdaji…
Vše nejlepší vaší zahradě!
