Možná jste to taky slyšeli – mezi zkušenými zahrádkáři i těmi, kdo začali s prvními „truhlíky“ na balkoně, se šíří nová móda. Postřiky? Ty už nejsou v kurzu. A co tedy místo nich? No, měsíc zpět mi o tom vyprávěla sousedka, která má záhon před domem vždy plný rajčat bez jediného škůdce. tajemství prý není v chemii. Vlastně skoro vůbec v obchodě.
Za tímhle trendem stojí nadšení mladí zahradníci, kteří se vrací k metodě, co boduje i v komunitních zahradách v Karlíně nebo na sídlištích v Ostravě. Jde o mulčování – stařičkou, zapomenutou techniku, která teď zažívá návrat. Funguje to ale opravdu?
Možná stačí trochu „nepořádku“
Než jsem se do toho sama pustila, přiznávám, byla jsem skeptik. Představa hromady slámy nebo posekané trávy kolem záhonu – no upřímně, připomnělo mi to spíš neposekanou louku než moderní zahradu. Ale jak říká moje máma: „Počkej si na výsledky, nehodnoť předčasně.“ Tak jsem čekala.
Dnes už vím, proč je mulčování hit. Nejde jen o ochranu před plevelem nebo lepší vláhu. Všichni ti broučci, žížaly, dokonce i ten obří slimák, kterého jsme na jaře řešili v našem zahradním chatu – všichni pomáhají rozkládat bioodpad, vytvářet půdu bohatou živinami. Půda prostě žije.
Tři důvody, proč „mulč“ vítězí nad postřiky
- Půda zůstává vlhká a živá. Nemusíte každý večer s konví běhat dokola. Stačí zamulčovat – a ráno se můžete ještě chvíli válet v posteli.
- Škůdci? Překvapivě méně stresu. Díky mikroorganismům a predátorům pod mulčem mizí některé „problematické“ druhy. Ano, občas zůstane něco na ohlodání, ale úroda zůstává.
- Ušetříte peníze i čas. Postřiky, hnojiva, věčné hledání správné „chemie“ v Hornbachu – tohle jde úplně mimo vás. Většinu mulče seženete zadarmo. Komu se to dneska nehodí?
Jak a s čím mulčovat – v praxi z českých zahrad
No dobře, „mulčujte“ zní jednoduše. Ale čím? V našem chatu padaly návrhy od slámy, přes posekanou trávu, bylinky z květináče, až po staré listí. Osobně mám nejlepší zkušenost se slamou z farmy za městem — nevoní tak parádně jako čerstvě posekaná tráva, ale slouží déle. Kámoška ve Vinohradech používá i roztrhané noviny. upřímně, nemám s tím zkušenost, ale prý nic nehoří!
Důležité je neudusit záhonek úplně – pár centimetrů mulče stačí. Všimněte si taky, že se tím trochu poruší „řád“ na zahradě. Pro perfekcionisty nic moc, ale půda vám to fakt vrátí. A pokud máte menší děti – mohou klidně běhat po mulči bosí, není to nebezpečné jako chemie.
Když to zkusíte: tipy a malé pasti
- Bacha na vlhké části pozemku – tam mulč někdy láká plzáky.
- Na jaře je fajn mulč trochu odhrnout, ať půda dýchá a rychleji se prohřeje.
- Nevyhazujte plevel – pokud není s semínky a bez chorob, poslouží jako další vrstva mulče.
Možná vám to ze začátku nebude sedět, možná budete mít ten pocit „nepořádku“. Ale když v červenci zjistíte, že záhony nemusíte skoro zalévat a stojí za nimi menší armáda žížal… no, tak nějak pochopíte to nadšení.
Nahradím postřiky úplně?
Nedávno jsme o tom debatovali s kolegou v kanceláři – jestli mulč zvládne všechno. Upřímně, možná ne. Na některé invazivní druhy je pořád těžký kalibr potřeba. Ale pro drtivou většinu běžné zahrady? Stačí víc přemýšlet u kompostu než u regálu s pesticidy. No a nějak to funguje…
Zkuste si to sami – zkušenost je (skoro) všechno
Pokud máte zahrádku, nebo klidně jen balkonový truhlík, experimentujte. Najděte si vlastní druh mulče (ideálně něco z okolí, než jet do Bauhausu), pozorujte změny. A nebojte se trochu nepořádku – v přírodě vlastně žádný ideální pořádek nikdy není.
A jestli jste už mulč zkoušeli – dejte vědět do komentářů, co se osvědčilo právě vám. Každá zahrada je trochu jiný svět. Vlastně, co funguje u chalupy v Jeseníkách, nemusí platit na jižní Moravě… V tom je celé to kouzlo.
