Vášní pro zahrádkaření u nás doma vždy vládly ženy — a často se ve vzpomínkách vrátím na babiččiny záhony. Víte, co mě vždycky zaráželo? Mšice tam skoro nebyli. A přitom sousedovic jahody byly div ne černé. Tajemství? Několik neuvěřitelně jednoduchých triků, o které se opravdu stojí za to podělit.
Nedávno jsme to řešili v našem obecním chatu (pánská část to řeší hlavně u chmele). Některé zásady jsou překvapivě aktuální i dnes, i když možná se mi to jenom zdá… Každopádně tyhle rady fungovaly v pražských zahrádkách už před 60 lety.
Babičky věděly, co sázet vedle sebe
Jedna z babiččiných největších „zbraní“ jsou kombinace rostlin — dnes tomu cool říkají companion planting. Stačí obyčejná levandule, máta, cibule, česnek — mšice je nesnáší. Slyšel jsem, že u nás na Zbraslavi si někdo pořídil i pelyněk — a prý od té doby má zeleninu pokoj.
- Levandule: Odpuzuje mšice i řadu škůdců. Navíc hezky vypadá a voní.
- Cibule, česnek: Po vysetí mezi mrkev a salát máte skoro vystaráno.
- Měsíček lékařský: Nejen pro mastičky, ale prý kvetoucí záhon je jako magnet na užitečný hmyz, hlavně slunéčka.
Babička mi to vždy vysvětlovala jednoduše: „Co voní nám, nemusí vonět mšicím.“ Asi na tom něco je.
Domácí postřiky: Fungují, nebo je to jen pověra?
Tady jsem byl skeptický, přiznávám. Ale na jaře jsem zkusil babiččin starý recept — voda, pár kapek jaru, popel z kamen. Nastříkáte brzy ráno a výsledky byly překvapivě dobré. V chatu nám doporučovali i kopřivovou vodu (smrdí, ale prý pomáhá víc než některé „komerční“ postřiky ze supermarketu).
Malý tip od mojí mámy (testováno minulý měsíc): když přidáte pár stroužků utřeného česneku do vody, výsledek je ještě lepší. Ne všem sousedům ale voní balkon v červnu…
Přátelství s užitečným hmyzem
Na to babičky sázejí snad nejvíc — slunéčka, škvory nebo zlatoočka. Nedělaly si hlavu s dokonalými záhonky, bylo tam vždy trochu nahaněno dřevě a starých cihel, pod kterými se hmyz rád schová. Jeden soused mi říkal, že jeho děda schválně nechával hromadu větví pod jabloní, prý „ať si brouk najde práci“.
- Slunéčka sedmitečná: Sežerou i 150 mšic za den, věřili byste tomu?
- Škvory: Sice vypadají strašidelně, ale na mšice jsou to borci.
- Včely a čmeláci: Nebojují přímo s mšicemi, ale pomůžou ekosystému, no ne?
Mimochodem, jedna naše sousedka (z Hostivaře) dokonce postavila na jaře malý „hmyzí hotel“. Letos prý poprvé ani jedna mšice na fazoli. no, možná měla fakt jen štěstí, kdo ví.
Samozalévání, střídmý dusík a trpělivost
Ještě jeden babičkovský protip: v Česku se hlavně v 80. letech zalévalo střídmě a nehnojilo dusíkem jako dneska — mšice nepotřebují přehnojené, křehké listy, spíš naopak. Letos jsem to zkusil u meruňky a… no, mšic moc nebylo. Anebo byla prostě studená jara, těžko říct.
Babičky prý vše jednou za pár dní „zkontrolovaly“, nenervovaly se s každou malou muchou na listech. Trpělivost a selský rozum — to, co dnes chybí v aplikacích, ale v záhonu to poznat je.
Vyzkoušejte alespoň jeden trik
Nevím, jestli vám bude fungovat všechno, ale aspoň jednu z těchhle babičkovských metod zkuste. Minimálně zabavíte děti při výrobě kopřivové vody. A pokud máte vlastní nápad nebo tajemství — napište do komentářů nebo to sdílejte se sousedem na chodbě. Možná se za pár let někdo zeptá: „Proč u vás nejsou mšice?“ No, v tom je to kouzlo…
