Minulý týden jsem na trhu poslouchal, jak se dvě paní hádají o tom, jestli je lepší používat hnojiva, anebo “dělat to postaru, po babičce”. Nedalo mi to a začal jsem pátrat – vážně je možné vypěstovat chutnější a zdravější rajčata bez jediného miligramu chemie? A jak to vlastně dělaly naše babičky, když v Tescu tehdy po koktejlové rajče ani vidu, ani slechu…
Síla domácího kompostu: svět za plotem
Možná si teď říkáte, že kompost už dneska dělá každý druhý. Jenže zeptejte se v libovolné vesnické hospodě – babiččin kompost byl vždycky trochu “jiný level”. Staré slupky od brambor, pokosená tráva, posekané kopřivy, popel z kamen i skořápky od vajec – všechno dohromady tvořilo základní elixír zahrady.
“Bez kompostu bys měl na záhoně prd,” říkal soused Zdeněk poté, co mi vloni zachránil první pokus o dýně. A měl pravdu – humus, živiny, mikroorganismy. Žádný pytlík z hobby marketu úplně nenahradí, co kyprá letitá hromada za plotem.
Kopřiva do kýblu, rajče o třídu lepší
Zní to jako vtip, ale kopřivová jícha je tajemství, které babičky svěřovaly jen vnučkám a pár sousedům. Skleněná nebo plastová nádoba, kilogram kopřiv, zalít dešťovkou (a té je letos dost), nechat pár dní kvasit – a pak opatrně ředit, abyste nespálili kořeny.
- Podle Franty z vedlejší zahrady nejlepší na rajčata a papriky
- Pomáhá i okurkám, i když možná mi to zrovna letos tolik nefungovalo…
- Žádná chemie, jen přírodní dusík a minerály
Nevýhoda? Smrdí to – sousedka tvrdí, že jí po týdnu zůstane puch v nose. Ale výsledek za to stojí. Však víte.
Sousedská “bičí políčka” a lunární kalendář
Ano, tady už věda trochu pokulhává – ale že “dneska nepleju, je zmrzlý měsíc!” jsem letos slyšel snad desetkrát. Babičky nehrabaly záhony bezhlavě: věřily měsíci, dešti, nebo raději počkaly na mraky.
V našem městě (Olomouc) se taky rozšířila zajímavá metoda: soused si nekupuje sazenice rajčat, ale vyměňuje je s dalším pánem o ulici vedle. Lepší geny, říká – a podle mě na tom něco je, protože mám pocit, že jeho cherry jsou každý léto sladší a sladší…
Babiččina ruční práce: proč to nešidit
Těžko se popisuje, co přesně dělá babička jinak. ale existuje něco jako “cit pro půdu.” Pravidelně kypří, občas přisype popel, decentně vybírá slimáky ručně – a nikdy nedává na záhon to, co zbylo z oběda (prý to přitáhne kuny). Také prý pravidelně na jaře nechávaly záhony “odpočinout”, což dnes dělá málokdo – i když, kdo ví, jestli by nám to taky nepomohlo…
A ještě jeden detail: babičky rozhodně nepřehnojovaly a nehnojily “pro jistotu.” Vždycky méně než víc.
Závěrem – proč má smysl dát šanci starým postupům
Neříkám, že máte vše vyhodit a začít pěstovat zeleninu jako za Rakouska-Uherska. Ale dnes, když je čerstvá zelenina drahá jak cihly, dává všechno z babiččina arzenálu najednou smysl. kompost, kopřivy, ruce místo chemie. Zkuste příští rok jedno rajče jen podle těchto zásad – fakt by mě zajímalo, co z toho vyleze. A klidně napište do komentářů, jak to dělají vaši rodiče nebo jestli na něco z toho taky spoléháte.
Vlastně o tom stejně budou v hospodě mluvit až do podzimu… no vy víte.
