Věděli jste, že mšice dokážou cítit „vůni“ stresované rostliny až na vzdálenost několika metrů? Já to zjistil před pár týdny — s hrůzou jsem sledoval, jak mi během jednoho teplého odpoledne obsadily pět z šesti doma pěstovaných paprik. Proč zrovna moje rostliny? Tuhle otázku jsme v našem domovském chatu diskutovali aspoň hodinu — a odpovědí bylo překvapivě víc, než jsem čekal.
Co mají mšice na vašich rostlinách tak rády?
Kdyby se mě někdo před měsícem zeptal, řekl bych, že mšice žerou všechno. Dá se ale říct, že si vybírají s překvapující pečlivostí — ne že by byly extra náročné, ovšem některé rostliny pro ně fungují jako lepší bufet než jiné.
- Slabé kusy: Mšice milují stresované, oslabené nebo přeživší rostliny, které mají narušenou obranu — třeba když párkrát zapomenete zalít nebo je přestěhujete na jiné okno.
- Mladé výhonky: Nejmladší části mají jemnější buněčné stěny a víc šťávy. Takže když vám na jaře vyroste nová růžička na růži — hádejte, kam si to mšice namíří nejrychleji.
- Druh rostliny: Moje zkušenost je, že některé druhy jsou magnet: rajčata, papriky, pokojové ibišky… Kolega z práce by přidal ještě broskvoně a levanduli — tvrdí, že ty u nich doma pravidelně „hýří mšicemi“.
Stres hraje roli (i u rostlin, nejen u lidí)
Nedávno jsem četl článek od bioložky z Mendelovy univerzity: některé pokojovky při nedostatku vody začnou produkovat těkavé látky — pro nás bez zápachu, ale doslova navigace pro hmyz. To mě fakt zaskočilo. Takže vaše suchomilná sansevieria je v klidu, zatímco přelitá či podsražená bazalka zvyšuje své šance stát se „mšicím snackem“.
Ono to dává smysl. V přírodě je to, co je slabé, první na ráně — a mšice nejsou žádní filozofové, prostě se řídí instinktem.
Mšice si „předávají tipy“ a hrají týmově
Tohle je možná ten nejzajímavější fakt, na který jsem narazil. Mšice vylučují zvláštní feromony, které signalizují ostatním, že „tady je to super“. Ve výsledku se vám může stát, že napadení rostliny v polovině května znamená další nápor o týden později, protože první vlna přiláká „kamarádky“. Nebo jsem jen paranoik… ale kolegové v práci si to myslí taky.
Má vaše zahrada/byt „mšicí dálnici“?
Mšice nejsou žádní atleti — většina druhů nelétá, spíš „přesedá“ na větru, případně migruje po sousedních rostlinách. Pokud je mezi okny, balkonem a zahradou hustá zeleň, tudy vede jejich „zkratka“. Vlastní zkušenost: když jsem letos ponechal máty v květináči těsně vedle ibišku, do týdne se mšice usadily úplně všude.
Není to úplně fér — zahradnické portály často radí přesazovat rostliny dál od sebe, ale v Praze na malém balkoně nejsou možnosti nekonečné.
Co (možná) pomáhá?
- Pravidelná kontrola: Jednou týdně si udělejte rituál — mrkněte pod listy, hlavně u mladých výhonků. Prevence je jednodušší než pozdější boj s kolonií.
- Čistá okna a květináče: Nějaký odborník v brněnském rozhlase tvrdil, že čisté prostředí dává mšicím méně příležitostí k uchycení. Mám pocit, že to spíš platí na mravence, ale i tak to většinou neuškodí.
- Spolubojovníci: Berušky. Klasika. Když máte štěstí a v okolí jsou, často se postarají o většinu mšic za vás. Měsíc zpátky jsem jednu dovezl z chaty, přežila pár dní — ale slovenské štěstí se vyčerpalo brzo.
- Přírodní postřiky: Výluh z tabáku, kopřiv nebo voda se saponátem. Funguje všelijak — někdy zafunguje okamžitě, jindy mšice zmizí a hned přijdou nové.
Jak to vidím já…
Nevím, jestli existuje způsob, jak mšice stoprocentně odehnat. Každý rok zkouším jinou kombinaci — někdy berušky, jindy mýdlovou vodu, nebo prostě rezignuji a „nechám přírodě volný průběh“. Vůbec nemám jistotu, že letos už budu mít pokoj. Ale snad mě letos aspoň mšice překvapí trochu příjemněji.
Vlastní tipy, zkušenosti nebo zvláštní triky? Dejte vědět do komentářů — nebo si o tom (jako my s kolegy) popovídejte aspoň u kávy. Protože kdo nezažil, že mu mšice do týdne obsadí půl parapetu, jako by nebyl opravdový „urban gardener“… Nu, vy už víte, jak to chodí.
