Všimli jste si, že ať už pečujete o zahradu se sebevětší pečlivostí, potvory mšice támhle na růžích, támhle na šeříku — vždycky přijdou znovu? Na jaře si člověk říká, že letos to přece vyhraje, a končí to zase stejně. Nedávno jsme to řešili v našem zahrádkářském chatu a zdá se, že jeden obyčejný omyl sdílíme téměř všichni, i ti, co mají ruce zelenější než cibulová nať.
Kde vlastně mšice berou tu drzost?
Mšice nejsou žádní zahradní nováčci — v Česku je jich kolem 700 druhů, a všechny touží po tom samém. Šťáva z mladých výhonků je pro ně něco jako pro nás domácí koláč. A co je horší, množí se tak rychle, že během jedné sezóny máte pocit, že zakládají novou kolonii pokaždé, když otočíte hlavu. Kolega ze školy si loni dělal srandu, že mšice jsou jako ucpaný odpad — když už si myslíte, že je hotovo, objeví se další várka.
Tajemství jejich návratu: chyba, kterou děláme nevědomky
Asi jste slyšeli o nejrůznějších sprejích, mýdlech a babských radách — postřiky z kopřiv, odvar z česneku, jarová voda. Něco z toho funguje, trochu, ale málokdo řeší, proč se mšice vrací zas a znovu. Tady přichází ten jednoduchý omyl: nevšímáme si sousedních rostlin a „skrytých hostitelů“. Řešíme jen růže, kde zrovna lezou, ale nevidíme, že už čekají na šeříku vedle, nebo na nenápadných plevelech v rohu zahrádky.
No a upřímně — kdo má každý týden čas lustrovat všechny kytky na zahradě. Ale tady je zakopaný pes. Mšice se přemísťují, hledají nové hostitele a pokud něco přežije na pcháči za plotem nebo na malém javoru v koutě, příští týdny jsou zpátky na vašich milovaných trvalkách. Možná jsem v tom výjimečný, ale minulý měsíc jsem zjistil, že většina mých mšic začínala na obyčejném bodláku — vedle kompostu, kam skoro nechodím.
Co s tím? Praktické kroky, které zvládne každý
- Obhlédněte celou zahradu — nejen svoje oblíbené květiny, ale hlavně opomíjené kouty. Pokud máte túje, šeříky, nebo obyčejné kopřivy, projděte je taky. Jsou to často první oběti.
- Pravidelně prohlížejte nové výhonky — mšice mají rády mladičké části, takže kontrolujte hlavně čerstvé listy a pupeny.
- Nezapomínejte na prevenci — zasadit vedle růží levanduli, měsíček nebo dokonce česnek může skutečně pomoci (i když sousedka tvrdí, že když zasadila česnek, přišel jen její manžel pozdě na večeři…)
- Podpořte přirozené nepřátele — berušky, zlatoočky a sýkorky dělají s mšicemi divy. Měsíc nazpátek jsem počítal, kolik berušek najdu na jednom růžovém keři — vyhrála sousedčina zahrada, protože nevybírá všechny „nepřehledné“ místa.
Kdy stříkat, kdy nechat přírodu pracovat?
Hodně záleží na tom, kolik mšic najdete. Pokud jich máte pár, spíš čekejte a podpořte berušky — postřik je často poslední volba. No a pokud jde do tuhého, pomáhá roztok vody s trochou mýdla, ale stříkejte zásadně večer. Ve dne se totiž na listech rychle spálí kapky a místo záchrany růží máte oškvařenou rostlinu… vím, co říkám, osobní zkušenost z května.
Proč se jich nikdy nezbavíte „navždy“
Faktem je, že mšice se vždy nějak vrátí — létají, přeskakují, stěhují se větrem. Stačí malá chyba, jedna přehlédnutá rostlina, a kolečko začne znovu. Podle jednoho staršího pána z Dobříše, mšice patří k létu stejně jako bouřka. S tím nejde moc polemizovat.
Vlastní zkušenost na závěr
Před třemi lety jsem zkusil nesmyslně vyhnat mšice každý týden několika postřiky. Výsledek? Zmizely na pár dnů, pak se jich vrátilo dvojnásob. Letos už chodím jen s kbelíkem vody a pár levandulemi, občas je prostě setřu hadrem — a víc si všímat toho, co roste „bokem“. Možná mám jen štěstí, ale zatím to funguje líp než chemie. V každém případě, opravdu stačí jednou týdně projít zahradu i s jejími zapomenutými rohy.
Všimli jste si podobného scénáře i u sebe? Nebo máte trik, který funguje roky? Klidně napište komentář nebo pošlete fotku z vaší zahrady — těch tipů nikdy není dost. Vlastně, v tom je celé kouzlo… no, vy už víte.
