minulý týden jsem šel kolem zahrady mého souseda (ten s modrou fabií, znáte ho určitě). Jeho jabloně tam vypadaly, jako kdyby za sebou měly boj v pátek večer — větve polámané, pod stromem halda popadaných jablek. Přitom u mě — možná to je štěstí, možná náhoda — jabloně stojí rovně, větve nepraskají, a ovoce bych mohl rozdávat po celém paneláku. V čem je rozdíl? A fakt existuje nějaké univerzální kouzlo pro silný strom? Právě o tomhle to dneska bude.
Genetika, kterou jen tak neobejdete
Všichni v našem zahrádkářském fóru mluví o tom, jak stromy hnojí, ale málokdo otevřeně přizná: některé staré české odrůdy jabloní mají prostě lepší dřevo. Pokud třeba soused koupil pár let zpátky moderní stromek u zahradníka z Hornbachu, může se stát, že narazil na odrůdu, která je šlechtěná primárně na plodnost, ne na pevnost větví. Možná vás to překvapí, ale moje nejstarší jabloň je „stračena“ ještě z časů, kdy tu stával dům mých prarodičů — a drží jako tank. podle některých učebnic existují i rozdíly v pružnosti dřeva mezi odrůdami. Jo, zní to dost suchopárně, ale ve výsledku právě tahle nuda rozhoduje, jestli sklízíte nebo odklízíte zlomené větve.
Řez aneb choroba českých zahrádkářů
no a pak je tu náš nároďákový řez — většina lidí má tendenci řezat jabloně na jaře „aby byly hezké na oko“. problém totiž je, že když strom necháte nahusto, větve soutěží, kdo toho udrží víc, a když přijde pořádná úroda, lámou se pod váhou jako kolečka na sněhu.
- Odřezávejte hlavně svislé a slabé větve
- Nebojte se zmenšit korunu „do pohárku“ — líp větrá, méně hrozí hniloba
- Méně ovoce = větší plody a menší zátěž
když jsem před třemi lety řezal vlastní stromy podle rady kolegy ze zahradnického svazu v Klatovech, čekal jsem, že přijdu o polovinu úrody. Výsledek? jasně, bylo míň jablek — zato žádná větev nepraskla, a ta, co zůstala, byly fakt krásné kousky.
Podpěry nejsou ostuda
Vždycky mi připadalo zvláštní, že naši dělali u starších stromů jednoduché dřevěné podpěry. Všichni v okolí se tomu smáli – „to máš fakt křehký strom, že ho musíš podpírat?“ Ale realita je, že i nejlepší řez někdy nestačí
— obzvlášť po pořádně deštivém létě, kdy jsou jablka těžší než v Makru o černý pátek.
Podpěry (někdo jim říká „kozlíky“ nebo „berle“) postavíte klidně ze dvou klacků a vyřežete zářez. Osobně doporučuju olšové dřevo — vydrží déle, nepraská tak snadno. U nás v chatě dáváme podpěry vždycky koncem srpna, a na podzim se nemusíme tahat s pilou.
Sousedova chyba? Někdy stačí málo
Nevím, jestli to je pravidlo všude — ale můj kolega z práce říká, že jeho otec nedával nikdy pod strom hnojiva typu NPK, ale jen popel a trochu kompostu. Prý stromy pak nejsou „přepumpované“ a rostou klidněji, dřevo sílí, ale nehnije tak rychle. Těžko říct, jestli to je stoprocentní recept, ale letos to zkusím taky.
A fakt existuje ještě jeden trik, který se dnes už moc nedělá: v červenci prostě „zarazíte“ růst stromu – seříznete mladé letorosty o třetinu, strom přestane tlačit větve do délky a víc dřeva dá do zesílení. Je to drobnost, ale v našem chatu si to pochvalují všichni, co mají jabloně starší 10 let…
Vlastní zkušenost se počítá nejvíc
Možná to zní, že všechno je kombinace vědy a řemesla, ale většinou stačí se nebát — řezat, podepřít, trochu zanalyzovat vlastní odrůdy. A nezapomeňte: někdy prostě počasí vypeče každého, takže když příští rok nějaká větev praskne — nic si z toho nedělejte. Vlastně, v našem regionu na jih od Plzně jsme kdysi táhli do lesa pro podpěry všichni. No, vy už víte, co dělat.
A co vy? Máte na jabloně vlastní trik, nebo spíš spoléháte na přírodu? Napište do komentářů, moc mě zajímá, jak to funguje u vás doma. Vyměňme pár tipů – nikdy nevíte, co zrovna letos zabere…