Jedna věc mě na jaře vždycky mrzí víc než ranní déšť: pohled na žloutnoucí listy okurek, které jsem sázel s nadějí, že letos už to konečně bude. Kdo doma aspoň jednou zkusil pěstovat okurky, ví – není to žádná brnkačka. Přitom soused vedle sklízí jednu šťavnatou cuketu za druhou a okurky mu jedou jak po másle. Čím to je? Nedávno jsme to probírali v našem zahradnickém chatu a pár věcí mě překvapilo…
Hlavní důvody, proč okurky chřadnou (a proč za to obvykle nemůžete jen počasí)
- Přemokřená nebo příliš suchá půda. Jasně, zálivka je věčný boj. Jednou zapomenete zalít – listy povadnou. Přelijete? Za dva dny hnijí kořeny.
- Špatné místo. Okurky mají rády závětří, slunce, ale bez přímého úpalu. Můj soused z Brna říká, že nejlepší úroda roste u plotu za kůlnou – ať už si to vysvětluje, jak chce.
- Nedostatek živin. Možná jste slyšeli, že okurka „roste na všem“ – no, spíš potřebuje hodně dusíku, draslíku a hořčíku, jinak rychle žloutne a zpomalí růst.
- Choroby a škůdci. Plíseň okurková, svilušky, mšice. Letos v květnu – naprosto nečekaně – mi padlo půl záhonu díky nenápadným malým bílým tečkám na listech. A než jsem stihl zareagovat… no, zbytek si domyslíte.
Jak během týdne zachránit okurky před chřadnutím (krok za krokem)
Teď k jádru věci. Pokud vaše okurky sklánějí listy jak poražený fotbalista, tady je, co jsem ověřil na vlastní zahradě – bez zbytečných omáček:
- Kontrola půdy prstem. Zapíchněte do země ukazovák po druhý kloub – jestli je zem suchá, zalejte. Je mokro nebo bahno? Přestaňte zalévat a zvažte promíchání půdy matolinou či pískem.
- Přihnojte správně. Okurky milují fermentovaný slepičí hnůj (můžete koupit i granule v OBI nebo Mountfieldu), nebo použijte Kristalon Start či hořkou sůl. Nepřehánějte to – méně je někdy víc.
- Zastínění při vedru. Máte-li možnost, napněte přes záhon bílou netkanou textilii – okurky se vám odvděčí. Tady v Čechách slunce v posledních letech krutě pálí.
- Prohlédněte listy a zlikvidujte škůdce. Mšice vymyjte proudem vody, plíseň ošetřete odvarem z přesličky (rekvizity pořídíte v každém větším zahradnictví). Pokud už jsou listy povadlé a žluté – nebojte se je ustřihnout, ostatní rostlinu oživí.
- Když všechno selže, přesadit. Vážně – někdy je lepší zkusit přehodit sazenici na jiné místo. měsíc zpět jsem tímhle „zoufalým“ krokem zachránil poslední dvě rostlinky. Soused se smál, ale teď už ne…
Drobná vylepšení, která jsem zjistil až letos
- Kávová sedlina do půdy. Kolegyně ze skladu na Smíchově doporučila rozsypat kolem okurek zbytky z kávovaru. Prý to odpudí slimáky. Nehlídal jsem to denně, ale ztrát bylo míň.
- Mulčování slámou nebo posekanou trávou. Zadržuje vlhkost, brání plevelu – a vypadá to docela stylově, i když trochu jako u babičky na vesnici. Ale co, účel světí prostředky.
- Na noc igelit nebo skleněná tabulka. Tohle mě naučila máma – hlavně v červnu, kdy ještě hrozí mrazíky v noci.
Kdy už to nemá smysl zachraňovat?
Jak poznat, že už je opravdu konec? Když stonek zčerná, většina listů je hnědých nebo slizkých a okurka už skoro neroste – buďte féroví a vytrhněte ji. Jinak si zavaříte celý záhon. Je to drsné, ale lepší než čekat na zázrak. A příští rok prostě začít jinak. možná zase poradí někdo ve vašem okolí…
Vyměňte zkušenosti (a nebuďte v tom sami)
Tohle téma fascinuje skoro každého, kdo pěstuje vlastní zeleninu. Pokud máte jiný „recept“, který fungoval, napište ho do komentářů – rád zkusím něco nového! Anebo sdílejte článek dál – soused si konečně přestane stěžovat… v každém případě – žádný záhon v Česku nemusí být kašpárkem. Však to zvládneme.
