Když mi před měsícem soused pan Novák pověděl, že nikdy nemyje zahradní nářadí mýdlem, koukal jsem na něj trochu nechápavě. Dodnes mám v hlavě vzpomínku na to, jak mi babička kladla na srdce: „Po práci pořádně umýt — žádné plíseň ani špína nepřežijí.“ A přece se mezi zkušenými zahradníky šíří úplně jiný přístup. Tak proč vlastně ti nejmazanější nechávají mýdlo v koupelně? ono to má víc důvodů, než se zdá.
Co je na vodě s mýdlem špatného?
- Koroze: Voda ve spojení s mýdlem sice odstraní nečistoty, ale kovové části nářadí začnou po kontaktu s vodou rezavět mnohem rychleji. V naší zahrádkářské skupině to před časem řešil skoro každý druhý — rýče po sezóně víc oranžové než hnědé.
- Zbytky mýdla: U nás v Mělníku se tvrdá voda nezapře. Po umytí mýdlem často zůstanou na kovu drobné „mapy“, které časem přitahují ještě víc špíny a podporují vznik mikrotrhlin. kolega jednou ukázal lopatku, co po třech praních byla najednou matná a pořád jaksi lepkavá.
- Nežádoucí chemikálie: Mýdla obsahují látky, které můžou škodit půdním mikroorganismům. Nedávno jsme to rozebírali v chatu naší zahradnické skupiny — ukázalo se, že i ekologická mýdla mohou změnit půdní mikroflóru.
Jak to tedy dělají profíci?
Zkušený zahradník vám nejspíš řekne, že na úklid zahradního nářadí bohatě stačí škrabka, trocha suchého hadru a někdy kapka technického lihu (pozor ale na dřevěné násady!) Voda? Možná — ale spíš na konci sezóny. A rozhodně bez mýdla.
- Po každém použití otřít špínu suchým hadrem — nástroje nepustí tolik vody zpět na kov.
- Jednou měsíčně očistit rýče a motyky mosazným kartáčem (kupte v hornbachu, vydrží věčnost… možná).
- Pokud něco lepí, použít slabý roztok octa nebo lihu – desinfikuje, ale nerozežírá kov.
- Před zimou promazat klouby zahradního nůžkového nářadí kapkou oleje — obyčejný WD-40 nebo, když dojdete do specializovaných potřeb pro vinaře: „sekaný olej“.
mimochodem, včera v Kauflandu jsem slyšel paní v sekci hobby, jak radí začátečníkovi, že staré hadry jsou lepší než nový houbičky. Souhlasím — půlka úspěchu je pravidelnost. Nemusíte drhnout každý list, stačí chvilka po práci.
Co se (ne)vyplatí ještě zkusit?
V poslední době se dost řeší přírodní metody — někdo doporučuje čistit popelem ze dřeva, jiný olivovým olejem. Nedávno jsem četl v regionálním časopise, že v jižních Čechách místní zahradníci potírají ruční nástroje cibulovou šťávou (nezkoušel jsem — asi bych raději zůstal u lihu). Ono to ale dává smysl, protože důležité je, aby na nářadí nebyla trvale vlhkost ani „neschovaná“ špína.
Proč je to důležité i pro vaše rostliny
Možná si řeknete, že trochu koroze je věc kosmetiky. Ale — na nerezových prvcích (a hlavně na dřevěných násadách) začnou růst plísně, které můžete nenápadně přenést třeba na rajčata nebo bylinky. Můj kamarád pěstuje růže na Liberecku a loni si kvůli špatně vyčištěným nůžkám zavlekl houbovou infekci do celého záhonu.
A navíc, dobře udržované nářadí vydrží roky a šetří vám čas i peníze — místo každoročního nákupu nových rýčů si dáte radši párek na farmářských trzích, no ne?
Váš další krok?
Vážně, zkusíte to letos jinak? Dejte suchu a lopatkám šanci — vynechejte mýdlo, uvidíte rozdíl. Když se o nářadí budete starat po staru, bez chemie, přežije vám klidně dvě generace (no, možná trochu přeháním…). Nebo máte nějaký ověřený trik z rodiny? Napište mi ho do komentářů – každý tip se počítá.
Všechny rady jsou fajn, hlavně když na ně nezapomenete hned po příštím dešti…
