Stav výstavby a přípravy na zahájení
Ve stejný den, kdy měla být plánovaná otevření, 28. listopadu 2026, probíhají stavební práce v novém současném muzeu umění v Bruselu s názvem Kanal. Tento projekt, který sídlí v přestavěném bývalém autosalonu Citroën na severozápadním okraji centra města, je nyní zhruba 95 % hotov. Kurátoři dokončují poslední úpravy výstavní prezentace, jež bude zahrnovat díla Matisse, Picassa a Giacomettiho zapůjčená z centra Pompidou v Paříži. Texty na stěnách ve třech jazycích – angličtině, nizozemštině a francouzštině – již byly schváleny.
Se svými pětipatrovými prostory o rozloze 12 500 m² pro výstavy, architektonickým centrem, restauracemi a místy pro živá vystoupení má muzeum potenciál být větší než například Tate Modern v Londýně či Centre Pompidou v Paříži a Guggenheim v Bilbau. Tento rozsáhlý projekt odráží záměr proměnit Brusselsko‑hlavní město Evropy na kulturní centrum samo o sobě.
Otázka otevření a nejistoty spojené s politickou situací
Nicméně v posledních týdnech se spekulace týkající se zahájení Kanalu přesunuly z otázky „kdy“ na otázku „zda“. Očekávání, že projekt bude otevřen, přestože uplynulo již jeden a půl roku od belgických regionálních voleb, jsou stále nejistá, protože v regionu Bruselsko‑hlavní město stále neexistuje funkční vláda. Jedinou jistotou zůstávají předpokládaná úsporná opatření a možné snížení rozpočtu Kanalu o více než polovinu.
Ředitel muzea, Kasia Redzisz, upozornila na to, že před rokem a půl před plánovaným otevřením a 18 měsíců po volbách stále neexistuje vláda. „Pokud se nerozhodne o rozpočtu, hrozí, že budeme muset zastavit práce na stavbě, což ohrozí celý budoucí osud projektu,“ dodala.
Historie a rozvoj konceptu muzea v Bruselu
Myšlenka vybavit město muzeem současného umění, které by nejen vystavovalo, ale i shromažďovalo umělecká díla, sahá zpět minimálně na čtvrtstoletí. Moderní galerie Wiels a tradičnější Centrum pro výtvarné umění Bozar však nemají vlastní sbírky. V důsledku toho byly sbírky významných belgických umělců, jako je Marcel Broodthaers, zakoupeny například Muzeem moderního umění v New Yorku (MoMA) a dopraveny do USA.
V roce 2001 byl do čela projektu sestaven americký kurátor Michael Tarantino, který však čelil politickým konfliktům a po jeho smrti v roce 2003 byl projekt pozastaven. Pod vedením socialistické strany PS se o třináct let později podařilo najít kompromis a z bývalé autoservisy Citroën z roku 1934 na náměstí Place de l’Yser vznikl Kanal.
Kontroverze a kritika projektu
Od začátku narazil projekt na skeptické pohledy. Kritici, například Dirk Snauwaert, ředitel galerie Wiels, upozorňují, že se jedná o rozměrný projekt financovaný regionální vládou, který je vnímán jako „národně státu veliké měření“, ale jeho proveditelnost je sporná. Podle něj je tento projekt přehnaně zveličován a ve skutečnosti jej nelze považovat za realizovatelný. Partnerství s Centrem Pompidou, které má platit pouze prvních pět let po otevření, přijde město Bruselu na 2 miliony eur ročně (přibližně 1,75 milionu GBP). Někteří vybíraví Flandři jsou skeptičtí vůči této spolupráci a podezřívají, že se jedná o odklon od zájmů regionální samosprávy.
Například Jon Snauwaert doporučuje šetřit na nákladech spojených s partnerstvím s Pompidou, například přerušit spolupráci a místo toho investovat peníze přímo do kulturního sektoru.
Perspektivy a budoucí směřování
Redzisz naznačuje, že kvůli nové fiskální realitě je třeba omezit výdaje, avšak stále věří, že projekt má potenciál stát se významným bodem na mapě Bruselu. Podle jejího názoru by opuštění kanálu znamenalo kulturní sebevraždu a ztrátu příležitosti, jak využít globální ambice této instituce.
Pod vedením Redzisz bude Kanal zaměřen na podporu současných belgických umělců, přičemž vytvoří zhruba 780 pracovních míst a ročně přivede do bruselské ekonomiky přibližně 144,4 milionu eur. Součástí komplexu je přes 20 000 m² veřejných prostor a dětské hřiště navržené kolektivem Assemble, oceněným cenou Turner. Muzeum také uspořádalo workshopy, které připravily děti z 27 místních škol na otevření.
