Věděli jste, že pár zelených přátel v bytě dokáže snížit stres stejně účinně jako půlhodina s křížovkou? Na minulý týden mi volala kamarádka z Liberce — prý se jí na okně rozrostl tlustice natolik, že už musí obcházet parapet oklikou. Možná to zní legračně, ale právě nenáročné pokojové rostliny jsou ideální parťáci do důchodu — a nezaberou víc času než uvařit si čaj.
Proč byste měli zkusit pěstovat nenáročné rostliny?
Moje máma vždycky říkala, že když je doma něco zeleného, není tam nikdy úplně smutno. Přiznám se: něco na tom bude. Podle průzkumu, který jsem nedávno četl, už jen samotná péče o květinu snižuje napětí, zlepšuje spánek a podporuje dobrou náladu. Z vědeckého hlediska — i stačí pár nenáročných druhů a dýchá se vám líp. Přitom mnoho odrůd zvládne existovat i s minimem vody a světla. Ale jo, každý člověk má jiné preference… Co zabírá mně, nemusí sedět sousedce z vedlejšího bytu.
Které rostliny opravdu zvládne každý?
Sepsal jsem pár tipů, které mi buď doporučili známí, nebo jsem je sám doma testoval (někdy úspěšně, jindy… méně).
- Tlustice (Crassula ovata): Zdá se vám povědomá? Říká se jí také „strom peněz“. Má ráda světlo, ale přežije i v polostínu — zalévání jednou za týden úplně stačí. Zajímavé je, že tlustice prý přitahuje štěstí. Ale nevím, jestli zbohatnete rychleji než díky důchodové reformě.
- Sukulenty: Ideální pro zapomnětlivé — voda jednou za dva týdny a mají hotovo. V našem domě je populární hlavně aloe vera. Klidně s ní namažete spáleniny nebo štípance. Synovec mi tvrdí, že to opravdu funguje, ale já používám spíš na okrasu.
- Bambus štěstí (Dracaena sanderiana): Kdysi dával v práci kolega k Vánocům. Stačí dát stonek do vody, jednou za čas vyměnit a máte parádní dekoraci, která přežije i poněkud roztržitého majitele.
- Svícník (Sansevieria): Lokální favorit. Moje sousedka Věra má doma už pět let jednu jedinou a stále vypadá lépe než můj nový mobil. Snesou sucho i tmavý kout – a čistí vzduch.
Jak se o ně starat, i když občas zapomenete?
Paměť nám všem někdy selhává. Hlavní trik je jednoduchý: nastavit si zalévání podle kalendáře — stačí poznámka v telefonu nebo papírový lísteček na lednici. U nenáročných druhů většinou postačí zalití 1x týdně, někdy i méně. Pokud si nejste jistí, raději zalít později než moc často. A to mi připomíná historku z našeho domovního chatu: paní Alena si v březnu spletla květináč s konvicí a zalila tlustici kávou. Žije dál — tlustice i paní Alena. Takže panika není potřeba.
Vyplatí se do toho pustit?
Jsem přesvědčený, že ano. Nejenže zelená zklidňuje oči, ale při slabém osvětlení interiéru působí útulně — zvlášť teď, když jsou dny krátké. Navíc, když přijde návštěva, občas někdo pochválí vaši zahradničení (i když vám třeba pár rostlin za poslední rok odešlo do věčných lovišť. komu ne, že…). Mě osobně pěstování těchto „nezabijitelných“ rostlin drží v dobré náladě, i když počasí venku připomíná spíš Šumavu v lednu.
Vzhledem k tomu, že ceny v květinářstvích jdou nahoru — a i regály v Hornbachu občas zejí prázdnotou — doporučuji začít klidně i s řízky od souseda. V našem domě to už funguje skoro jako barterová burza. Tlustice za kalanchoe, aloe výměnou za dracénu… Vlastně, je v tom kus sousedské tradice.
Závěr… nebo spíš otevřená výzva?
Pokud máte nějaký svůj „zaručený“ druh, který přežije všechno (možná i zapomenutý týdenní pobyt na chalupě), napište do komentářů nebo se vpochlubte v sousedském chatu. Kdo ví — třeba někdo právě vymyslel novou metodu, kterou nehledě na zkušenosti zvládne opravdu každý… V každém případě ať vám vaše zelená domácnost zpříjemní důchod, a je-li libo, klidně se pochlubte fotkou!
