Nevím, jestli jste si toho všimli, ale něco se ve světě materiálů pořádně změnilo. Sklo, náš starý dobrý “král elegance” už skoro mizí ze scény — a ne, není to jen můj osobní dojem, i když kámoš architekt by se se mnou klidně bavil celé hodiny. Teď frčí polykarbonát. Proč se počmárané tramvajové zastávky, střešní světlíky i sportovní centra najednou lesknou něčím jiným než sklem? A opravdu je to krok k lepším zítřkům, nebo jen další módní výstřelek?
Jak se polykarbonát dostal do popředí
Možná to zní trochu nenápadně — sklo přece máme rádi pro jeho průzračnost, estetiku, chladivý dotek i zvuk, když na něj poklepeš. Jenže… co když řeknu, že díky polykarbonátu dostávají architekti i obyčejní lidé do rukou něco, co je výrazně praktičtější? Časté argumenty, které teď slyším i na našich stavebních fórech:
- Polykarbonát je nesrovnatelně lehčí — stavby nemusí mít tak robustní konstrukci.
- Je téměř nerozbitný, takže vandalové i kroupy mají smůlu.
- Montáž je neuvěřitelně rychlá — můj známý, co dělá na Zličíně altánky, má ze skla vždycky noční můru, z “polykáče” hotovo za dopoledne.
- Tepelná izolace — kdo má doma stará skla, ví, jak dovede v zimě promrznout okno. Polykarbonát na tom bývá o půlku líp.
Samozřejmě, krásu historického skleněného okna to nenahradí, ale pro běžné užití… no, zkuste najít venkovní dětské hřiště, kde by se sklo ještě používalo.
Praktické výhody: co říká praxe a moje zkušenost
měsíc zpátky jsme s kolegy řešili, čím nahradit prosklenou stříšku před domem. Všichni do jednoho: “Dej polykarbonát, vydrží všechno a nikdo ti to nerozbije.” A měli recht. Navíc, když mi montér ukazoval, jak snadno to řeže na míru — žádné speciální nářadí, skoro jako by to byla kartonová krabice. Jiné plusy z terénu:
- UV filtry — slunce sílí, my stárneme, ale polykarbonát vám nespálí sedačku pod pergolou.
- Flexibilita designu — můžete ho snadno zahnut, vytvarovat, není problém zvláštní rozměr.
- Bezpečnost — i naši starostové říkají, že “už nikdo nechce sbírat střepy”.
Ale abych jen nechválil — pot a prach se na polykarbonátu chytá o něco víc než na skle… Neříkám, že je to pro každého: babička z Poděbrad na to nadává víc než na špatné parkování.
Co říká ekologie a regionální zkušenost?
na minulém semináři u nás na fakultě vyhrál jeden z energetiků sáhodlouhou přednášku o tom, že polykarbonát je recyklovatelný (no, aspoň teoreticky). Tady je to trošku složitější. Výroba skla sice sežere mraky energie, polykarbonát ale vzniká z ropy. Pravda je asi někde uprostřed — což se neřeší ani v městském zastupitelstvu u nás na Žižkově…
Jinak firmu Makrolon zná snad každý montér. Polykarbonátová deska koupíte v každém hobby marketu — Hornbach, Baumax, OBI. Dostupnost je fakt všude, od garáží až po luxusní zimní zahrady za Prahou.
Nahradí polykarbonát sklo úplně?
Odpověď je trošku schizofrenní. Tam, kde jde o funkčnost, bezpečnost a rychlost — už se sklem asi nepočítejte. Ale chci-li “wow” efekt v novostavbě, těžko se vzdám velkoplošného skla. Je otázka, kam se trendy posunou příště. Možná za dva roky budeme řešit úplně jiné materiály — aspoň kolega ze Smíchova tvrdí, že karbonové panely budou nový hit.
v každém případě, pokud právě řešíte přístřešek, altán nebo renovaci stříšky nad vchodem, fakt doporučuju aspoň zvážit polykarbonát. už jen ten klid, že to přežije první jarní bouřku…
Máte zkušenost? Zvažovali byste změnu?
V našem domě se pořád někdo hádá, co je “hezčí” a co “lepší”. Do komentářů mi klidně napište, jak to máte vy, nebo jestli vám sklo pořád připadá neporazitelné. a jestli znáte někoho, kdo zvládl skleněnou stříšku bez rozbití — posílám virtuální medaili.
V obecně, jestli chcete něco praktického, co vydrží — možná vám “polykáč” fakt sedne. ale možná se pletu, kdoví…
