Pamatujete si ještě tu dobu, kdy jste prostě šli do supermarketu, vzali dvě papriky do košíku a moc jste nad tím nepřemýšleli? Ty časy jsou už asi pryč. Nedávno jsme v našem chatu řešili, proč tolik známých dává přednost domácím výpěstkům – a paprika je mezi nimi nečekaným favoritem. Vícebarevné, voňavé a někdy až komicky pokroucené – přesto vyhrávají nad těmi z regálu. Proč se tohle vůbec děje? A vyplatí se vám začít?
Supermarketová realita: Co nás vlastně štve
- Podivně nevýrazná chuť – znáte to taky?
- Plastové balení všude kolem a žádné záruky, odkud zelenina vlastně pochází
- Paprika za 49 Kč za kus a ještě špatně chutná (minulý týden mě to fakt rozladilo)
Jasně, supermarket je pohodlný – jdete cestou z práce a „máte splněno“. jenže i moje máma teď říká: „Vždyť ta paprika nemá žádnou chuť, hen co jsme dřív kupovali na trhu!“ Možná trochu přehání, ale základní pocit tu pořád je.
Domácí paprika: Více práce, ale i větší radost
Pěstovat vlastní papriky je trochu alchymie — a ne pro každého. potřebujete místo (i když na balkóně to jde taky), trochu trpělivosti a hlavně chuť se s tím hrabat. Ale odměna? Ani nevíte, jak to potěší, když si ráno utrhnete vlastní čerstvou papriku na chleba.
- Chuť – Nikdy jsem nevěřil, že to bude rozdíl, ale opravdu je. Sladká jako bonbón.
- Barvy a tvary – V supermarketu zeleno-červená nuda, na zahradě fialová, žlutá, oranžová (loni mi rostla jedna napůl zelená, napůl fialová — vypadala vážně zvláštně).
- Ekologie – Bez zbytečných plastů a pesticidů (teda pokud to člověk nepřežene s postřikem — můj soused z vedlejší zahrady by mohl vyprávět…)
Jak začít – praktické tipy od (trochu unaveného) pěstitele
Ideální čas na výsev je únor až březen – u mě to letos trochu ujelo a začal jsem až v půlce března. Papriky mají rády teplo, světlo a dobře propustnou půdu. balkon na jižní straně v paneláku? Stačí větší květináč, substrát pro zeleninu, semínka (klidně český Slovan nebo Yolo Wonder – ať je to trošku domácký). No a pak jen zalévat, dopřát občas hnojivo a sledovat, co z toho vyleze.
- Dejte pozor na přelití – to už mi dva roky po sobě zničilo celé mini záhony, voda je fakt prevít
- Sázka na podporu: Paprikové sazenice mají slabší stonky – lepší podvázat (tuhle radu mi dala kolegyně, já ji prvně přehlédl a řešil, když už bylo pozdě…)
- Občas nečekejte perfektní tvary – o to větší překvapení na řezu
Je to jen nový trend, nebo víc? Co o tom říkají ostatní
Nedávno jsem četl v diskusi na iDnes, že domácí zelenina není o úspoře, spíš o zážitku. Možná je to nové „hobby pro staré duše“, nebo návrat ke kořenům — doslova. V Praze rostou komunitní zahrady, na venkově si lidé předávají semínka přes plot. znáte to, v Hradci u nás říkají: „kdo má papriku, má poloviční večeři“.
A musím říct — není jisté, že vám letos něco vyroste. počasí si dělá, co chce. Chutě budou jiné vždycky. Ale jednou si tu ledovou oranžovou papriku ze supermarketu rozbalíte… a už vás to znovu neláká.
Vyzkoušejte to! Možná budete překvapení…
ano, asi to není cesta pro každého. Ale pokud máte trochu prostoru a trpělivosti, zkuste v příští sezoně aspoň jednu papriku — kdo ví, třeba vám zachutná návrat ke kořenům skoro tak jako mně. A když už nic, budete mít skvělý důvod ukázat sousedce, že ta vaše rostlina letos vede.
Váš názor? Zkuste napsat do komentářů, jak jste na tom vy — pěstujete, nebo je vám blíž papriková hitparáda z místního supermarketu? Vlastní příběhy vítány — třeba mě přesvědčíte. No, v podstatě jak to máte vy…?