Představte si, že jdete na trh a narazíte na jablko, které voní přes celou místnost. No, zkuste to dnes. V Lidlu nebo Albertu ale najdete maximálně „Golden“, „Jonagold“ a možná „Pink Lady“. Neříkám, že jsou špatná – ale kde je ta naše panenská, rubínová, pevná a pořádná chuť dětství?
Co se vlastně děje?
Posledních pár let v zahradnických skupinách na Facebooku pozoruji podivný trend. Lidé si stěžují, že v supermarketech je všechno jako přes kopírák — uniformní, krásné ovoce bez chuti a zápachu. Kolikrát si v našem chatu povídáme o tom, jak zahradníci z menších měst vytlačují staré odrůdy ze svých zahrad jen proto, že „v obchodě je všechno levnější a bez práce“.
Důvod? Obchodní řetězce upřednostňují vzhled a trvanlivost před chutí a rozmanitostí. Naše staré české odrůdy mizí nejen z regálů, ale i z polí a sadů. Není to nářek nostalgie – je to realita, kterou potvrzují i pěstitelé ze Středočeského kraje nebo z Hané.
Jaké odrůdy mizí?
- Jablka: Panenské české, Parména zlatá zimní, Holovouské malinové
- Hrušky: Boscova lahvice, Madlenka
- Švestky: Lepotice, Hanita (tady už je to skoro rarita)
- Rybíz nebo angrešt máte teď taky spíš od sousedky než v Tescu
Nedávno mi babička ukazovala starou fotografii sadů za Hradcem — dnes tam jsou akorát nové domy a beton. Přitom ještě před deseti lety každý druhý zahradník pěstoval něco „selského“, ne každý „Royal Gala“.
Proč nám to má vadit?
Možná si řeknete — ovocný sad má málokdo, hlavně lidi na vesnici. Ale zkuste si na podzim sehnat staré jablko na koláč nebo pořádnou švestku na domácí povidla… bez šance. Přitom právě tyto staré odrůdy jsou často odolnější, mají výraznější chuť a obsahují méně chemie. Můj soused vždycky tvrdil, že ryngle z jeho zahrady by ve světě byla jako Ferrari mezi ovocem.
Zahradníci se bouří (i když trochu potichu)
Nechci tvrdit, že všichni Češi teď stojí s transparenty před Albertem. Ale co si budeme povídat — těch, kdo si na FB vyměňují řízky, naroubované stromky nebo semena starých odrůd, přibývá. Na minulém jarmarku v Kolíně stáli u stánku s „nekomerčními“ sazenicemi takovou frontu, že by jim v Hornbachu mohli závidět.
Zároveň začíná vyrůstat nová vlna komunitních zahrad a ovocných spolků. Ne každý má motivaci rýt se v hlíně, ale když ochutnáte tu starou slívu — možná změníte názor.
Co s tím můžete dělat?
- Kupujte od malých pěstitelů (například Farmářské trhy Holešovice, Regionální bedýnky Brno)
- Dejte šanci „ošklivým“ plodům — i když nejsou 100% podle supermarket standardu
- Ptejte se v sadech — často nabídnou i starší odrůdy, které v obchodech neseženete
- Začněte pěstovat sami, byť pár keřů na balkoně (jahody fungují i v paneláku — zkoušeli jsme na Žižkově)
- Staňte se členem komunitní zahrady — Praha, Brno i Plzeň mají dnes desítky spolků
Když se zamyslíme, budou za dvacet let děti vědět, jak chutná staré české jablko? nebo už budeme jíst jen „formátované“ ovoce z Chile? Vlastně nevím, možná přeháním — ale za mě je čas se aspoň zamyslet, co jíme a podporujeme.
Vaše zkušenost?
Co vy, zkoušeli jste hledat staré odrůdy? Nebo raději sázíte na pohodlí supermarketů? Napište do komentářů, jestli se vám něco starého v zahradě povedlo zachránit a jak na to. Jinak — na příštím trhu jsem rozhodně u stánku s malináčem zase první v řadě, no vy rozumíte…
