Pamatujete, jak jsme ještě před deseti lety byli posedlí dokonalými zahradami podle katalogu Obi? Každý trávník zelenější než u souseda — a v rohu kanystr s chemickým hnojivem, co slibuje zázraky rychlostí světla. No a najednou se v našem ulici dávají na kompost všichni, a to i ti, co ještě včera šturmovali s modrou granulí… Je to jen hipsterská vlna, nebo nás k tomu žene něco vážnějšího?
Proč umělá hnojiva už nikoho nefascinují
Na kladenské zahrádkářské kolonii průběžně pozoruju, že kdysi oblíbené produkty typu „NPK“ mizí ze stánků jako poslední okurky po sezoně. Můj soused, který jinak na trendy fakt nedá, mi nedávno špitl: „Letos dávám koňský hnůj. Hrášek roste jak z vody — ale rajčata mě stejně štvou.“ Takže i pro zaryté praktiky je změna.
- Dlouhodobý vliv chemie: půda se časem unaví, sklizeň sice drží, ale chuť jde do kytek. Zkuste vzít mrkev z trhu a porovnat s tou supermarketovou – rozdíl pozná i dítě.
- Ekologie je v kurzu: Všichni řeší „udržitelný život“ a taky pitnou vodu, která v částech Středočeského kraje občas páchne jak sud s hnojivem.
- Peníze: Umělé hnojivo není levná sranda, ceny šplhají. Oproti tomu kompost nebo popel? Zadarmo v podstatě.
Jaké „babiččiny metody“ teď frčí – a má to vůbec smysl?
Být upřímný, na některé způsoby jsem se dřív jen usmíval — třeba louhování kopřiv ve starém sudu. Jenže když mi kolegyně vloni dala dýni „na slepičinek“ a dorostla jí do slovu dám půlmetrového monstra, přehodnotil jsem názor.
Mezi nejčastější triky, co tu v okolí frčí:
- Kopřivová jíchá: Smrdí neskutečně, ale rajčata žerou jak na závodech. Tip z četu: nikdy nezalévat v teple – už se mi to jednou vymstilo…
- Dřevěný popel: Základní babiččin tuning pro brambory i růže, hlavně když topíte českým bukem, ne briketami.
- Kompost: Jasně, tady není co vysvětlovat. Soused starousedlík tvrdí, že si díky kompostu vystačí skoro se vším, bez pytlíkových směsí.
Zkušenosti ze života — a pár otazníků navíc
Upřímně, nejsou to vždy jen růže a ředkvičky. V lednu jsme se v místním chatu pohádali, jestli popel opravdu pomáhá nebo jen zhorší kyselost půdy. Jedni tvrdí ano, jiní ne — pravda bude někde mezi, a asi záleží na tom, co zrovna pěstujete. A jestli na to má vliv i ta pověstná „babiččina ruka“? No… možná.
Také nečekejte, že sklizeň budete mít jako z reklamy na Mulčovač 3000. Ten přechod prostě chvíli trvá. Ale už loni jsem ochutnal salát z zahrádky, který byl, no, fakt nějak „živější“. možná si to namlouvám… Každopádně pocit, že to děláte „poctivě“, za to stojí.
Začít jde i bez traktoru — tipy, které fakt fungovaly
- Míchat metody: K jaru přidejte kompost, před létem popel, na podzim klidně trochu toho zeleného hnojení (jestli víte co to je)
- Ptát se souseda: Někdy ví líp než internet. Můj starý známý z Pardubic zaujal tím, že si každý rok zapisuje, co kam dal — a vychytává, co půdě vyhovuje
- Netrápit se chybou: Poprvé mi chcípl celý špenát na přilitou jíchu. V souhrnu? No, už to nedělám… a stejně rád experimentuju dál.
Čekání na sklizeň — a proč je ta změna nakonec asi dobře
Možná vám spíš vyjde pár jahod navíc. možná budete čumět, že to letos stojí za houby. Ale alespoň zjistíte, že to jde i bez tuny práškových hnojiv. Navíc — když k tomu přiberete děti nebo vnoučata, zjistí hned, odkud zelenina roste, a třeba jim ten zápach kopřiv pro jednou nebude vadit. v každém případě, být venku a zkusit si tu trochu tradiční zahrady – nenahradí žádná modrá granule.
Váš názor? Zkusili jste už nějakou babiččinu metodu nebo sázíte na osvědčenou chemii? napište do komentáře, hecujte souseda — nebo si aspoň uvařte kafe a zamyslete se, co letos s tou zahradou podniknout… Vlastně, pokračování někdy příště.
