Možná vás to překvapí: ještě nedávno byly umělé granule na každé zahrádce stejně samozřejmé jako plastové sudy na dešťovku u babičky. Ale časy se mění. Nedávno jsem v našem facebookovém chatu narazil na debatu, ve které už se syntetická hnojiva přímo posílají „do důchodu“. Proč stále víc Čechů sahá po přírodních alternativách – a fungují vůbec?
Umělá hnojiva: proč už to není taková hitparáda
Jasně, dřív byste v zahrádkářském obchodě otevřeli dveře a za rohem ležel pytel NPK. Jenže kraje už nejsou 80. léta – dneska řešíme zdravou úrodu, půdu, mikroorganismy, i sousedovu studnu. A většina lidí už pozoruje, že s chemií to v zelenině není žádná výhra. Během června jsem zaslechl souseda u plotu: prý mu po dusíkatém hnojivu mrkev místo orannžové zeleně šla spíš do fialova. Zvláštní, ale sám jsem něco podobného řešil na podzim s tuřínem.
Přírodní hnojiva: co teď používat?
Jedno vím jistě: chytří zahrádkáři už objevuji tři hlavní hity — kompost, žížalí čaj a vyzrálý hnůj. Tady máte přehled, jak to vidím nejen já, ale i můj děda v jižních Čechách.
- Kompost — zlatý poklad na vlastní zahradě. Poctivě obracet, dávat vrstvy (zelená-hnědá) a neházet tam zbytky masa. Kdybyste viděli, jaké jsou z toho jahody… I když, někdy mám dojem, že když na podzim otočím kompost moc brzy, jako by byl efekt menší. Možná se mi to jen zdá.
- Žížalí čaj — poslední rok velký trend: z vermikompostu získáte tmavou voňavou šťávu, a když naředíte 1:10, ocení to rajčata i orchideje. V našem chatu se řešilo, že to v Praze už prodávají i na farmářáku.
- Vyzrálý kravský nebo koňský hnůj — klasika, co nikdy neurazí. Soused si jednou přivezl čerstvý — půlka zahrady pošla na plísně. Závěr: vyzrálý minimálně sezonu, to vám potvrdí každý na vesnici.
Staré triky v nové době
Aby byla půda živá, nestačí jen sypat něco z pytlíku. Letos na jaře jsem experimentoval se zeleným hnojením. Hořčice stála 60 Kč za pytlík a přitom během dvou měsíců udělala na záhonu víc práce než celý regál v hobbymarketu. Osázel jsem celý metr čtvereční – a půda byla na podzim jemná, provzdušněná, žádné hroudy. Když o tom vyprávím kolegům, polovina z nich na mě kouká, jako kdybych vymýšlel nový sport. Ale opravdu, stojí to za to — i když možná někdo namítne, že v jílovité půdě to cukne jinak.
Domácí hnojiva: Káva, popel & další experimenty
Moje máma léta přidává pod rajčata popel z pece. „Hlavně bez uhlí, to bys zabil půdu,“ říkává. Ve skupině „Zahrada pro radost“ jsem před měsícem četl tip: zbytky kávy pro pažitku — prý roste jak z vody. Má zkušenost je spíš vlažná, hlavně pohlídat kyselost. No a slupky od banánů pod růže? Občas ano, ale bio, jinak zbytečné.
Na co si dát pozor?
Přírodní hnojiva nejsou všelék. Můžou mít svá rizika: přenos chorob (čerstvý hnůj), změna pH (popel). No a kompost — když je syrový, tahá dusík z půdy a rostliny zpomalí. jedna chyba a půlka úrody je v trapu… To chce klid a čas. Možná i trochu té intuice — někteří říkají, že úroda pozná náladu zahradníka, i když to zní jako povídka z časopisu Vlasta.
Závěrem: co teď vlastně dává smysl?
Všechno ukazuje na to, že éra umělých hnojiv je u konce, aspoň pro ty, kdo nepěstují na hektarech. Přírodní přístup má své chyby, ale nakonec — když v létě ochutnáte vlastní rajče, poznáte rozdíl. A pokud máte svojí oblíbenou domácí vychytávku, podělte se v komentářích. Třeba nakonec zjistíme, že nejlepší hnojivo je stejně sousedova rada. V obecním obchodě to stejně tak rychle nenajdu…
