Na první pohled zdobná krása, ale když se podíváte blíž – něco tomu chybí. Umělé květiny, které zdobily české byty v devadesátkách, dnes spíš zapadají prachem. Možná jste si všimli i vy: ženy po padesátce mění kurz a vrací do interiérů to, co na jaře voní v zahradě. Čím to je?
Vzpomínka na babiččinu vitrínu už nestačí
Ještě před pár lety byla „stálá kytka“ na stole typickým znakem upraveného bytu. Máma měla ve váze růže, které přežily vše – čistě umělohmotné, trochu vybledlé. Projde pár let, trendy se otáčí — a dnes v Brně, Plzni, ale i ve Vsetíně už málokdo umělé květiny obdivuje. Sousedka z vedlejšího patra mi říkala, že se jí ty staré gerbery začaly zdát doslova smutné.
Proč ten návrat ke skutečné zeleni?
- Zdravá atmosféra: Živé kytky zvlhčují vzduch a mají prokazatelný vliv na psychiku. Nedávno jsme to řešili v našem rodinném chatu – prý se člověk cítí víc „doma“.
- Každá kytka je originál: Na rozdíl od plastu se nenajdou dvě stejné šťavnaté monstery ani usměvavé sedmikrásky. Prostě život.
- Nový koníček: Po padesátce přichází chuť zkoušet věci jinak. Znám víc lidí, co přes léto pestují azalky na balkoně, než těch, co loupají prach z umělé trávy.
Není to ale jen o módě
Když si s babičkou povídáme, často padne věta: „Věnec z plastu vydrží na dušičky až do Vánoc.“ Jenže dneska lidi dávají přednost kvalitě před výdrží. Já třeba nedám dopustit na obyčejné sukulenty – nejenže přežijí zapomnětlivost, ale opravdu trochu zútulní každé místo. A přiznám, že někdy mám doma i pár sušených travin. Možná jste na tom podobně, i když třeba nechcete zaběhnout do zahradnictví hned zítra.
5 kroků, jak začít s opravdovou zelení doma
- Začněte pozvolna. Jedna pokojovka, klidně i nenáročná aloe nebo tchýnin jazyk. Uvidíte, jak vás bude bavit ji sledovat.
- Nebojte se experimentovat. Zjistěte, co se vám líbí – ne každý musí mít orchideje nebo obří monstery. Bohatě stačí pár bylinek u okna.
- Ptejte se v obchodě. Lidi v malých květinářstvích u nás vás často ochotně navedou. Není nutné hned kupovat nejdražší kus.
- Zaměňte umělé za živé postupně. Někdy stačí dát do vázy čerstvou snítku z procházky. Náš soused to rád dělá po ránu — a vážně to funguje.
- Nebojte se chyb. Rostlina někdy odejde – stane se. Ale z každého pokusu se poučíte, i když propadnete „zahradničení“ třeba až za půl roku.
Co na to české domácnosti?
Neříkám, že umělé kytky na vždy zmizí. Ale v Praze, Olomouci i menších městech vidím víc a víc oken s pelargoniemi nebo něčím zeleným. Možná je to jen fáze, nebo jsme začali víc vnímat, co nám dělá dobře doma. V každém případě — pokud vás to taky láká, nebojte se být první v domě, kdo místo fialové umělotiny postaví na parapet něco živého. Však nikdo není dokonalý a pár listů opadaných na stole občas zvládne každý.
Na závěr – zkuste to prostě jinak…
Pravda, s opravdovými květinami je občas víc práce než s plastem. Ale když vám ráno při kávě něco zeleného zamává z rohu pokoje, hned to jinak začne den. Jak to máte vy? Dejte vědět do komentářů nebo někde u kávy – budu rád, když se podělíte. Však… v tom je život zajímavý, ne?
