Věděli jste, že zeleninu a bylinky můžete pěstovat i na prostoru, kam se sotva vejde balkonová lavice? Na jaře jsem si řekl, že už mi stačilo neustále zalejvat velké záhony, bojovat se slimáky a hledat čas na okopávání. Zkusil jsem tedy stavět vertikální záhon—no a teď sklízím víc než předchozí roky. Zní to trochu bláznivě, ale možná vás to taky bude bavit.
Proč vertikál? Nejde jen o módu pro hipstery
Vertikální záhony nejsou úplná novinka—v Praze-Libni jeden kolega z práce sklízí salát na terase už druhý rok. Ale proč to vůbec zkusit? 1) Místo. 2) Opylovači lítají blíž k vám. 3) Kontrola nad škůdci—pavouci žerou mšice přímo ve vašich poličkách (fakt jsem to sledoval týden v kuse).
Upřímně, není to řešení pro každého, i když… na malém prostoru se vejde víc, než byste čekali.
Co se vejde na dva metry?
Takový “obyčejný” vertikální záhon má klidně dvanáct i víc úrovní. Já si postavil rám z latí (kupoval jsem v Obi, lavičky mají často slevy na zbytky)—a pak už šlo všechno rychle. Na dva metry jsem nacpal:
- salát, který sklízím po šesti týdnech znovu a znovu,
- kedlubny (překvapivě se vejdou i ve druhém patře),
- jahody – letos poprvé—zatím bez slimáků,
- mátu, kopr a bazalku – bacha, máta se rozleze kamkoliv,
- pár ředkviček na zkoušku,
- a dole dokonce i polníček.
Navíc, když místo stíní balkon, můžete zkusit špenát nebo rukolu, vydrží i v polostínu (zase, u nás v chatu to minulý týden řešili – někdo má na severní straně úplně plné police).
Dobré i špatné—žádné instagramové pohádky
Upřímně: vertikální záhon vás od rutiny úplně nespasí. Ano, méně pletí (protože je vlastně skoro nepotkáte), ale víc zalévání—hlavně v horku. V květnu jsem málem uschnul salát, protože jsem zapomněl, že vrchní patro vysychá 2x rychleji než spodní. Malý tip: kapková závlaha pro pohodlné odpoledne—investice cca 700 Kč navíc, ale stojí za to.
Další mínus: substrát musíte pravidelně dosypat, jinak vám sklouzne ke kořenům dole. Ale žádné drama—stačí občas pár hrstí kompostu od souseda (aspoň tak mi to radí máma, i když… možná je to stará škola).
Jak začít bez nervů a s minimem investic
- Vyberte místo – alespoň 4 hodiny slunce denně (to říká většina zahradníků, já našel kompromis—mám ho u zdi směrem na jihovýchod).
- Sežeňte paletu, staré truhlíky nebo i obyčejné kbelíky – hlavně ať “dejchají”.
- Osazujte postupně – začněte saláty a bylinkami, rajčata až když máte jistotu zalévání.
- Hnojte kompostem, ne přemírou průmyslových hnojiv—jinak se z vaší pěstírny stane chemická laboratoř.
- Sledujte, jak to roste. Opravdu! Stačí vám pár minut ráno s kávou na balkoně.
Vyplatí se to opravdu?
Pokud čekáte obří úrodu paprik—raději si kupte kilo ve slevě v Penny. Ale jestli vás zajímají čerstvé listy salátu, voňavé bylinky do vajec, občas pár jahod přímo do pusy—vertikál má smysl. Já mám pocit, že ve dvou metrech sklízím víc chuti, než z celé zahrady za panelákem. přesto, každý rok něco nedopadne: loni se mi rozlezly ředkve až na schody, letos zase slimák našel dveře do dolního patra. No co, zatím mě to baví.
Závěr: Jděte do toho nebo aspoň vyzkoušejte
Možná zjistíte, že pěstovat zeleninu na dvou metrech vás víc spojí s přírodou než stoletá zahrada – a třeba kromě rajčat sklidíte i nové zážitky. Pokud už nějaký vertikál doma máte, napište mi, co vám nejvíc roste, nebo jak jste bojovali s mšicemi – tipy se vždycky hodí! V každém případě, zkuste to—za zkoušku nic nedáte… no, vy víte.
v podstatě je to fakt pohoda—akorát je potřeba zalévat…
