Věděli jste, že rajčata na vaší zahradě někdy vlastníma silama „ujedou“ z určené cesty? Ne, není to sci-fi — na jaře mi to vyrazilo dech taky. Štěpení rajčat není jenom doména experimentátorů, ale často docela nepříjemná realita i pro běžné pěstitele v Praze, Brně nebo Plzni. Takže proč se to děje? A hlavně: dá se tomu vlastně nějak zabránit? Včera jsme na tohle téma vedli živou debatu v našem zahrádkářském chatu, takže pojďme to rozebrat.
Co to vlastně znamená: rajčata se štěpí?
Mám pocit, že v tomhle se občas i zkušenější zahrádkáři trochu ztrácí. Štěpení rajčat v praxi znamená, že na rostlině začnou růst nové, často nechtěné výhonky — někdy přímo od kořenů, někdy „pod rouškou“ listů. Vznikají tak divoké rostliny jiného typu, třeba když máte naroubované sazenice z hobby marketů, typicky Mountfield nebo OBI, a na jaře si všimnete, že vyrostl jakýsi mutant…
Proč se to ale děje? Jeden z hlavních důvodů je, že většina moderních rajčat z obchodu je naroubovaná na silnějších, odolných kořenech — tzv. podnožích. Jenže ta podnož si někdy řekne: „Tak dost, zkusím to taky!“ a vyrazí vlastní výhonky. Tyhle „splašené“ výhony berou energii a živiny vašemu původnímu rajčeti — výsledkem bývá menší úroda a často i podivná chuť plodů.
Proč vlastně naroubovaná rajčata?
Moje máma by řekla: „No protože je to módní…“ Ale v realitě jsou naroubovaná rajčata trochu pokrok, trochu nutnost. Díky roubování jsou odolnější vůči nemocem (hlavně verticiliovému vadnutí) a zvládají i náš trochu nestálý moravský podzim. Kolega odvedle si ale loni stěžoval, že už by ty naroubovaný potvory raději vynechal — prý s tím bylo pořád víc práce než užitku.
Jak poznáte, že vám rajčata ujíždí?
- Nové výhonky vyrůstají těsně u země, mají tmavší nebo nezvykle silné listy.
- Rajčata se tvarově „rozjíždí“, původní šlahouny slábnou, plody jsou malé nebo divné chuti.
- Rostlina najednou vypadá jako dva různé keře spojené do jednoho.
Jak tomu zabránit — mé osobní tipy
- Sledovat základní linii rostliny — lepší je sázet rajčata trochu výš, aby základní spoj nebyl těsně pod hlínou. Při dešti jsem už párkrát zjistil, že výhonky vyrážejí právě z „utopeného“ roubu.
- Během celého června až srpna pravidelně kontrolovat dolní část stonku. Jakmile vidíte nový výhonek u základu — nemilosrdně odstranit. Nůžky, rukou, no prostě pryč.
- Vybrat sazenice s jasně označeným roubem. Někdy ta samolepka na květináči od Mountfieldu fakt není jen pro parádu.
- Pokud nejste „honící se za rekordní sklizní“, klidně pěstujte vlastní osivo — sice jsou choulostivější, ale s tímhle problémem vystačíte jenom málo kdy.
Nedávno mi jeden známý poradil ještě jednu drobnost — když už to ujede, prý je lepší celý výhonek vytočit do spirály a ulomit, ne ho jen ustřihnout. asi je to šetrnější. Nevím, jestli se to ukáže jako zásadní objev, ale zatím to vypadá nadějně.
Stojí to vůbec za to?
Možná pro vás budou roubovaná rajčata ta pravá zbraň proti nemocem. Ale už jsem viděl i případy, kdy soused tvrdil, že u běžné odrůdy měl nakonec dřív a lepší úrodu. Možná se mi v tom míchá zkušenost s nevyzpytatelným počasím na Vysočině, nevím…
V každém případě — sledujte své rajčatové keře trochu ostřeji, ušetříte si spoustu zbytečných nervů i ostudy před tchýní (tu zkušenost si radši nechám pro sebe, vy jistě víte, jaké to je). Kor, když u nás v Bille letos prodávali fakt pěkné sazenice, ale ne vždy bylo jasné, co člověk dostal.
Máte s tím vlastní zkušenost nebo tip? Neváhejte a napište do komentářů — v našem malém zahradnickém vesmíru to občas vypadá složitě, ale všechno je přece jenom o sdílení. Však to znáte — někdy člověk zjistí až na konci sezóny, že měl řešení přímo před nosem…
v každém případě: hodně štěstí na zahradě!
